Některé vědecké projekty se táhnou roky a veřejnost o nich prakticky neslyší. A pak najednou přijdou výsledky, které dávají smysl i lidem mimo obor. Přesně to je případ projektu Dark Energy Spectroscopic Instrument, zkráceně DESI. Ten letos uzavřel pětiletou etapu pozorování a přinesl něco, co tu zatím nebylo.

Na teleskopu Mayall v americké Arizoně se od roku 2020 sbírala data o vzdálených galaxiích a kvazarech. Nešlo o klasické snímky, ale o spektra světla. Právě z nich se dá určit, jak daleko se jednotlivé objekty nacházejí a jak rychle se od nás vzdalují. Když se takových měření nasbírá dost, vznikne trojrozměrný obraz vesmíru.

A tady přichází ten rozdíl. DESI toho nenasbíralo dost. Nasbíralo toho extrémně hodně.

Mapa, která nemá srovnání

Během pěti let se podařilo změřit červený posuv u více než 47 milionů galaxií a kvasarů. K tomu zhruba 20 milionů hvězd v naší galaxii. V součtu jde o dataset, který nemá mezi podobnými projekty konkurenci.

Výsledná mapa pokrývá víc než 11 miliard let vývoje vesmíru. Nejde jen o to, kde galaxie jsou, ale jak jsou rozprostřené v prostoru a jak se jejich vzdálenosti mění. Právě v tom se skrývá klíč k pochopení toho, co vesmír pohání.

Technicky za tím stojí systém tisíců robotických vláken, která se každou noc přesně nastavují na vybrané objekty. Teleskop tak během jediné noci zvládne změřit obrovské množství dat. Bez téhle automatizace by podobný projekt trval násobně déle.

Něco tu nesedí

DESI nevzniklo proto, aby vytvořilo pěknou mapu. Hlavním cílem bylo lépe pochopit temnou energii. To je složka vesmíru, která způsobuje, že se vesmír rozpíná stále rychleji. Dosavadní modely počítají s tím, že její vlastnosti jsou neměnné.

První výsledky z DESI ale naznačují, že to nemusí být pravda. Objevují se signály, že temná energie se v čase vyvíjí. A to je problém. Zatím je brzy dělat definitivní závěry. Vědci budou data dál analyzovat a ucelené studie mají vyjít v roce 2027. Právě ty rozhodnou, jestli jde o skutečný objev, nebo jen o šum v datech.