Na první pohled jde o další start malých vědeckých raket. Ve skutečnosti však mise, které NASA tento týden vyslala z výzkumného střediska Poker Flat na Aljašce, míří přímo do jednoho z nejpůsobivějších přírodních jevů severní polokoule. Cílem byly polární záře nad oblastí Fairbanks.

Obě mise využily suborbitální sondážní rakety. Ty se na krátký čas dostanou do vysokých vrstev atmosféry, provedou měření a následně se vrátí zpět k Zemi. Nejde tedy o družice na oběžné dráze, ale o přesně načasované lety zaměřené na konkrétní jev.

První mise s poněkud nápadným názvem Black and Diffuse Auroral Science Surveyor, zkráceně BADASS, odstartovala brzy ráno 9. února. Zaměřila se na takzvané černé polární záře. Ty se od běžných auror liší tím, že místo proudění elektronů směrem k Zemi dochází k jejich pohybu opačným směrem, tedy zpět do vesmíru. Výsledkem jsou tmavé struktury uvnitř jinak zářící oblohy.

Raketa dosáhla výšky zhruba 360 kilometrů. Podle vedoucí výzkumu Marilie Samary proběhl let podle plánu a přístroje zaznamenaly kvalitní data. Právě ta by měla pomoci vysvětlit, proč někdy dochází k obrácení směru elektronového proudu.

Zdroj: Shutterstock

Elektrické proudy jako na rentgenu

Druhá mise s názvem Geophysical Non-Equilibrium Ionospheric System Science, zkráceně GNEISS, odstartovala o den později. V jejím případě šlo o dvojici raket vypuštěných krátce po sobě. Obě dosáhly výšky přibližně 319 kilometrů.

Cílem bylo zmapovat elektrické proudy, které polární záře vytvářejí v ionosféře. Vědci přirovnávají tento postup k lékařskému vyšetření. Díky kombinaci dvou raket a sítě pozemních přijímačů chtějí vytvořit trojrozměrný obraz elektrického prostředí uvnitř aurory. Kristina Lynch z Dartmouth College, která misi vede, popisuje projekt jako jakési CT vyšetření plazmatu pod zářící oblohou.

Proč je to tak důležité? Polární záře jsou úzce spojené s geomagnetickými bouřemi. Ty vznikají při silných erupcích na Slunci a mohou mít reálné dopady. Ohrožují satelity, komplikují komunikaci, narušují rádiové spojení a v krajních případech mohou přispět k výpadkům elektrických sítí. Pro astronauty ve vesmíru představují zvýšené radiační riziko.