Konec roku 2025 přinesl nad severními oblastmi nečekaně výrazné polární záře. Pro mnohé to byl signál, že ani po oficiálním maximu sluneční aktivity není ohňostroj na obloze u konce. Právě naopak. Astronomové i pracovníci kosmických agentur se shodují, že rok 2026 může nabídnout mimořádně časté a místy i velmi silné projevy aurory, a to i v oblastech, kde nebývá běžně k vidění.

Slunce po maximu není klidné

Sluneční cyklus číslo 25 dosáhl svého vrcholu v letech 2024 až 2025. V té době Slunce vykazovalo rekordní počet skvrn a sérii silných erupcí. Oficiální maximum ale neznamená náhlý návrat ke klidu. Sluneční aktivita klesá pozvolna a právě období krátce po maximu bývá bohaté na prudké výrony plazmatu a silné magnetické bouře.

Zdroj: Shutterstock

Typickým příkladem byla mimořádně silná erupce třídy X z listopadu 2025, která vyvolala jednu z nejjasnějších polárních září pozorovaných ve Velké Británii za poslední dekády. Podobné události nejsou výjimkou ani po vrcholu cyklu. Slunce má stále dost energie a nestabilních oblastí, které mohou vyslat směrem k Zemi oblak nabitých částic.

Právě tyto částice po srážce s horními vrstvami atmosféry vytvářejí světelné závěsy, které známe jako polární záři. Čím silnější je sluneční bouře, tím dál na jih se může tento jev objevit.

Nejde ale jen o Slunce samotné. Významnou roli hraje i geometrie Země a její magnetické pole. Statistiky dlouhodobě ukazují, že největší šance na pozorování aurory přichází na jaře a na podzim. Během rovnodenností je magnetické pole Země natočeno tak, že lépe propouští energii ze slunečního větru.