Po desetiletí vědci pozorují mladé hvězdy obklopené disky plynu a prachu, které připomínají kosmické staveniště. V těchto discích by měly vznikat nové planety, ale přímé důkazy byly dlouho vzácné. Nyní mezinárodní tým vedený Lairdem Closem z University of Arizona a Richelle van Capelleveen z Leidenské observatoře přináší první fotografii planety, která se doslova rodí přímo uvnitř jedné z prachových mezer.

WISPIT 2b – planeta v plenkách

Objev se odehrál v soustavě WISPIT 2. Kolem mladé hvězdy je patrný disk s několika výraznými prstenci a mezerami. Právě v jedné z těchto mezer se podařilo odhalit svět nazvaný WISPIT 2b. Je to obří planeta, jejíž hmotnost vědci odhadují na pětinásobek Jupitera. Zároveň zaznamenali i dalšího kandidáta na planetu, označeného CC1, blíže k hvězdě.

Planeta je od své hvězdy vzdálena přibližně 56 astronomických jednotek – tedy zhruba dvakrát dál, než obíhá Pluto kolem Slunce. V porovnání s naší Sluneční soustavou by tak WISPIT 2b ležela na samém okraji, tam, kde se u nás nachází Kuiperův pás.

Zdroj: Shutterstock

Jak se planeta prozradila

Klíčem k úspěchu bylo využití adaptivní optiky, konkrétně přístroje MagAO-X na chilském Magellanově teleskopu. Tento systém dokáže korigovat atmosférické chvění a pořizovat snímky s mimořádnou ostrostí. Tým pátral po specifickém světelném signálu – červené emisi vodíku, tzv. H-alfa. Tento signál vzniká, když na povrch mladé planety dopadá vodík z okolního disku a přeměňuje se v žhavou plazmu.

„Jakmile jsme zapnuli systém, planeta nám doslova vyskočila z obrazu,“ popsal objev nadšený Laird Close.

Připomínka dávné historie Sluneční soustavy

Podle vědců by pohled na WISPIT 2b mohl připomínat naši vlastní Sluneční soustavu v době, kdy byly Jupiter a Saturn teprve v raných fázích svého vývoje. Rozdíl je v tom, že nově objevené světy jsou zhruba desetkrát hmotnější než naše plynové obry.

„Je to, jako bychom měli možnost nahlédnout do fotoalba Sluneční soustavy, jen o 4,5 miliardy let zpátky,“ říká doktorand Gabriel Weible, který se na výzkumu podílel.

Potvrzení i v infračerveném světle

Paralelně pracoval i tým vedený Richelle van Capelleveen, který k pozorování využil přístroj SPHERE na Evropské jižní observatoři. Díky tomu se podařilo potvrdit existenci více prstenců a složitou strukturu disku. Tento druhý pohled přinesl další důkazy o tom, že právě protoplanety jsou příčinou temných mezer.

Proč je objev tak zásadní

Astronomové už dlouho tušili, že mezery v discích musí být důsledkem činnosti mladých planet, ale chyběl jim přímý důkaz. Teď poprvé vidíme objekt přesně tam, kde by měl být. Tím se potvrzuje, že prstence a mezery nejsou jen hrou gravitace nebo proudění plynu, ale skutečně stopami rodících se světů.

Další pozorování budou sledovat, jak se WISPIT 2b vyvíjí, zda se jeho oběžná dráha stabilizuje a jaký vliv má na okolní prstence. Tyto údaje mohou přinést odpovědi na otázky, jakým způsobem vznikaly i planety v naší vlastní soustavě.