Webbův teleskop otevírá nové okno do vesmíru

Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST), který NASA vypustila v roce 2021, opět potvrdil svou přelomovou roli v průzkumu hlubokého vesmíru. Tentokrát zamířil své senzory na Lobster Nebulu – fascinující oblast plnou hvězdotvorných plynů a prachu. Co na první pohled připomíná pohádkové pohoří zahalené mlhou, jsou ve skutečnosti obrovské spousty kosmického prachu a plynu, formované extrémními silami vycházejícími z nově vznikajících hvězd.

Přímo v srdci tohoto oblaku leží Pismis 24, mladá hvězdná porodnice. Zde se rodí hvězdy, které svým výkonem a teplotou mnohonásobně převyšují Slunce. Některé z nich dosahují až osminásobku jeho povrchové teploty a jejich energie mění podobu celé mlhoviny.

Pismis 24: továrna na hvězdy nedaleko Země

Pismis 24 se nachází přibližně 5 500 světelných let od Země a patří mezi nejbližší známé oblasti masivní tvorby hvězd. Díky tomu se vědci mohou podrobněji než kdy dříve zaměřit na procesy, které stojí za vznikem těch největších a nejžhavějších hvězd v naší galaxii.

Dominantou této hvězdokupy je Pismis 24-1, objekt, který vědci dlouho považovali za nejhmotnější známou hvězdu. Až moderní měření odhalila, že nejde o jednu hvězdu, ale alespoň o dva obří objekty, jejichž hmotnost dosahuje přibližně 74 a 66 Sluncí. I tak patří mezi nejsvítivější a nejhmotnější hvězdy, jaké jsme kdy pozorovali.

Kosmické prsty sahající ke hvězdám

Webbův snímek zachycuje struktury, které působí téměř neskutečně. Vysoké, do dálky čnící plynové spáry připomínají prsty natažené směrem k mladým hvězdám. Tyto útvary vznikají díky brutálním silám – intenzivnímu záření a silným hvězdným větrům, které doslova vyřezávají mlhovinu.

Největší z těchto kosmických „prstů“ měří přibližně 5,4 světelného roku. Pro představu – do jeho šířky by se vešlo přes 200 slunečních soustav až po dráhu Neptunu. Každý kousek této scenérie je živým důkazem toho, jak dynamický a neustále proměnlivý vesmír skutečně je.

Hvězdná porodnice v záři infračerveného světla

Teleskop Jamese Webba využívá NIRCam, speciální blízkoinfračervenou kameru, která dokáže proniknout hustým prachem, za nějž jsou klasické optické dalekohledy slepé. Výsledkem jsou snímky, které zachycují tisíce hvězd v různých fázích svého života.

• Největší a nejjasnější hvězdy na snímku jsou zvýrazněny typickými šesticípými difrakčními paprsky.
• Mladší a menší hvězdy září v odstínech bílé, žluté či červené podle své teploty a množství okolního prachu.
• V pozadí se ukrývají desítky tisíc dalších hvězd, které patří do naší Mléčné dráhy.

Barevné odlišení snímků přidává další vrstvu informací: tyrkysová označuje horký ionizovaný vodík, oranžová prach podobný kouři a sytě červená hustší chladné oblasti, kde se mohou rodit nové hvězdy.