V červnu 2025 zveřejnil tým vedený Dr. Lydií Makrygianni z Telavivské univerzity výsledky pozorování, které zpochybňují to, co si o černých dírách dosud věda myslela. Pomocí optických dat detekovali silný záblesk, který astronomové označují jako tidální disrupční událost (TDE) – tedy proces, kdy černá díra doslova roztrhá hvězdu, která se k ní příliš přiblíží. Jenže problém je v tom, že stejný typ záblesku z téže oblasti byl zaznamenán už v roce 2022.

To, co mělo být jednorázovou událostí, se opakovalo. A to je v rozporu s tím, co zatím o těchto jevech víme.

První hvězda, která přežila srážku s černou dírou?

Záblesk AT 2022dbl, zaznamenaný poprvé v roce 2022, se původně jevil jako standardní disrupční událost – hvězda zničena, konec. Ale druhý identický záblesk o dva roky později napovídá, že tehdy byla hvězda jen částečně roztrhána, a zbytek její hmoty pokračoval po oběžné dráze, aby se ke stejné černé díře vrátil o dva roky později.

Vědci z toho vyvozují, že TDE nemusí nutně znamenat kompletní zničení hvězdy. Mohou jít o postupné „okousávání“ hvězd, kdy černá díra pohltí jen část hmoty a zbytek hvězdy unikne – aspoň na chvíli.

Zdroj: Shutterstock

Proč je to tak důležité?

Dlouho se věřilo, že disrupční události jsou konečnou fází života hvězdy, která se přiblíží černé díře – buď vše, nebo nic. Ale opakovaný záblesk ukazuje na možnost, že některé TDE jsou vlastně vícedílným procesem, který může trvat roky. A co víc, pokud se v roce 2026 objeví třetí záblesk, bude to jasné potvrzení, že šlo skutečně o vícečetné průlety jediné hvězdy.

To by změnilo způsob, jak vědci interpretují celou kategorii těchto jevů, protože se zatím všechny braly jako jednorázové – ve skutečnosti jich část může být jen první fází dlouhodobého procesu.

Černé díry jako hladoví gurmáni

Když se hvězda přiblíží ke supermasivní černé díře (jako je ta ve středu Mléčné dráhy), její hmota je roztrhána slapovými silami. Část padá dovnitř, část je vyvržena. Při tom vzniká ohromné množství záření – záblesk, který vědci vidí. Ale tyto záblesky byly často méně jasné a chladnější, než se čekalo. A právě to dávalo vědcům posledních 10 let zabrat.

Nová interpretace říká, že mnohé z těchto „slabších“ záblesků nebyly konečné – ale jen prvním soustem, přičemž zbytek hvězdy se možná stále pohybuje po eliptické dráze a znovu se vrací.

Vědecký tým pod vedením prof. Arcaviho se nyní soustředí na to, zda v roce 2026 opravdu přijde třetí záblesk. Pokud ano, bude to znamenat, že jsme právě svědky prvního známého víceprůletového TDE. Pokud ne, pak byl druhý záblesk pravděpodobně poslední – a hvězda byla zcela zničena až napodruhé.

V obou případech ale platí, že dosavadní modely TDE budou muset projít revizí. A s nimi i naše chápání toho, jak supermasivní černé díry „tráví“ své hvězdné oběti. Místo náhlého zániku možná čeká některé hvězdy pomalý, osudový tanec s gravitačním predátorem.