Evropská sonda JUICE teprve míří k Jupiteru, ale vědecký svět už teď drží v rukou zásadní střípky z jeho tajemného měsíce. Europa – z dálky chladný, mrtvý svět – se zblízka ukazuje jako dynamická, proměnlivá a možná i obyvatelná planeta. Nová měření teleskopu Jamese Webba, potvrzená laboratorními experimenty, napovídají, že pod ledovou skořápkou o tloušťce desítek kilometrů se rozlévá tekutý oceán. A ten zřejmě komunikuje s povrchem častěji, než jsme si kdy mysleli.

Povrch Europy není zmrzlý navždy

Na Zemi víme, jak vypadá zmrzlá voda – led má pravidelnou, krystalickou strukturu. Jenže ve vesmíru hrají jiná pravidla. Europa je vystavena neustálému bombardování částic z intenzivního magnetického pole Jupiteru. Tyto částice dokáží krystalickou strukturu ledu narušit a přeměnit ji na amorfní – chaotickou a neuspořádanou.

Tým vědců vedený doktorem Ujjwalem Rautem z Southwest Research Institute vytvořil v laboratoři podmínky podobné těm na Europě. Zjistili, že mezi krystalickým a amorfním ledem dochází k přeměnám mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. Tyto procesy jsou obzvlášť intenzivní v tzv. chaos terrains – oblastech povrchu s hlubokými trhlinami, popraskanými deskami a rozházenými bloky ledu.

Tara Regio: Okno do hlubin

Jedna z nejzajímavějších oblastí na Europě se jmenuje Tara Regio. A právě zde Webbův teleskop objevil stopy chemických látek, které podle vědců nemohou pocházet z povrchu – musí se dostávat na povrch z hlubin. Nejde přitom jen o sůl podobnou kuchyňské, ale také o oxid uhličitý (CO₂), peroxid vodíku a další látky, které ukazují na tekuté prostředí pod ledem.

Podle Richarda Cartwrighta z Johns Hopkins University má právě Tara Regio vhodné podmínky pro rychlou rekrytalizaci ledu – je dostatečně porézní a zřejmě i teplejší. Navíc se zde vyskytuje pozoruhodně vysoké množství sodíku i oxidů uhlíku, včetně zvláštní izotopové kombinace uhlíku 12 a 13. To je klíčové: přítomnost izotopu uhlíku 13CO₂ nelze uspokojivě vysvětlit jinak než původem z vnitřního oceánu.

Signály z nitra: Tekutý oceán je čím dál pravděpodobnější

Vědecká hypotéza o tom, že pod ledem Europy se nachází rozsáhlý oceán, není nová. Ale čím víc dat přibývá, tím silněji se potvrzuje. Materiály jako oxid uhličitý nebo stopy soli, které by na povrchu dlouhodobě nevydržely kvůli radiaci, se musí obnovovat. A jediný realistický zdroj těchto látek je právě vnitřní oceán, zhruba 30 km pod povrchem.

Zdroj: Shutterstock

„Každý chemický stopař, kterého na povrchu najdeme, nás vrací zpět k oceánu pod ledem,“ uvedl Raut. „To, co jsme zaznamenali, odpovídá geologickým procesům, které vytlačují materiál zevnitř směrem vzhůru.“

Zásadní je i zmíněné spektrum uhlíku – výskyt těžšího izotopu uhlíku C13 v oxidovaném stavu je těžké vysvětlit bez přítomnosti dynamického chemického prostředí pod ledem. A to by mohlo být tekuté, možná slané a za určitých okolností i obyvatelné.

Naděje pro hledání života?

Europa je teď na seznamu priorit astrobiologického výzkumu. NASA připravuje misi Europa Clipper, která by měla dorazit k měsíci v roce 2030. Pokud nová měření a chemické stopy potvrzuje i další přístroje, může být Europa klíčem k otázce, zda jsme ve vesmíru sami.

„Pokud opravdu existuje propojení mezi oceánem a povrchem, máme příležitost analyzovat materiál z hlubin bez nutnosti vrtat skrz led,“ říká Cartwright. „To otevírá cestu k odpovědi na jednu z největších otázek vědy.“