Vědecké objevy často začínají momentem, kdy něco „nesedí“. Tým astronomů, který pomocí teleskopu James Webb Space Telescope (JWST) sledoval pulsar PSR J2322-2650, přesně takový moment zažil.

Namísto běžné planety bohaté na vodík nebo helium narazili na svět, který se chová úplně jinak. Spektrální data ukázala něco, co zatím nikdo neviděl - atmosféru plnou čistého uhlíku.

„Když jsme poprvé viděli ta čísla, mysleli jsme, že je to chyba,“ přiznal jeden z členů výzkumného týmu. „Jenže chyba to nebyla.“

Pulsar, který požírá svého partnera

Systém PSR J2322-2650 patří mezi tzv. „black widow“ pulsary - hvězdy, které pomalu vysávají hmotu ze svého souputníka. Pulsar sám je pozůstatkem po výbuchu supernovy - extrémně hustý, rychle rotující objekt, který vysílá silné paprsky záření. Jeho gravitační síla i radiace pomalu likvidují planetu, která ho obíhá. Z původního světa nakonec zůstane jen žhavé jádro - zmenšenina původní planety, doslova „vypařený Jupiter“.

Atmosféra z čistého uhlíku

A právě tady přichází to, co vědce zaskočilo nejvíc. Analýza z JWST odhalila, že planeta PSR J2322-2650b má atmosféru složenou převážně z molekulárního uhlíku (C₂, C₃). To je naprosto mimo všechny dosavadní modely. Podobné planety mívají spíš helium nebo vodík - nikoli uhlík, který běžně nacházíme třeba v kometách nebo sopečném kouři.

Poměr uhlíku a kyslíku (C/O) přesahuje 100:1 a uhlíku vůči dusíku dokonce 10 000:1. Pro srovnání - Země má poměr C/O zhruba 0,01. Jinými slovy: Tahle planeta je skutečně z uhlíku.

Den žhne, noc pohlcuje tmu

Planeta obíhá pulsar tak těsně, že je k němu neustále přivrácená stejnou stranou - podobně jako Měsíc k Zemi. Na osvětlené polokouli panují teploty přes 2000 °C, vzduch tam doslova hoří uhlíkatými sloučeninami a září infračerveným světlem. Na odvrácené straně je naopak absolutní ticho - žádné známky spektrálních čar, jen temná vrstva, kterou astronomové přirovnávají k sazím po výbuchu hvězdy.

Větry, které vanou opačným směrem

Z dat JWST vyplývá ještě jeden podivný jev: Vítr na planetě vane opačně, než by měl. Většina „horkých Jupiterů“ má teplotní maximum uprostřed osvětlené strany. Zde se ale horké místo posouvá o 12 stupňů západně, což naznačuje, že se na planetě odehrává inverzní proudění - něco naprosto nevídaného

Zdroj: Shutterstock

Planeta, která neměla být

Podle současných modelů by po takové destrukci zbyl objekt tvořený hlavně těžšími prvky, ale nikdy čistým uhlíkem. Žádný známý proces, ani slučování bílých trpaslíků, ani splynutí hvězd, nedokáže vytvořit svět s podobným chemickým složením. A přesto tam planeta je. Malý, žhavý, černý drahokam obíhající mrtvou hvězdu - planeta, která popírá fyziku.