Nově objevená planeta, kterou astronomové pojmenovali zatím pracovním názvem Mega-Země (označení Kepler-10c) má zhruba sedmnáctkrát větší hmotnost než naše rodná planeta Země. Planeta obíhá kolem hvězdy v souhvězdí Draka. Bohužel je tato hvězda od nás vzdálená 560 světelných let.

Co dělá tuto planetu pro astronomy záhadnou?

Planeta tohoto typu by měla obsahovat hromadu vodíku a měla by být podobná planetám jako je třeba Neptun. Jenže tomu tak není, neodpovídá tomu totiž její hmotnost. Ze snímků z vesmírného teleskopu bylo zjištěno, že průměr Kepleru-10c je 2,3krát větší než průměr naší Země (tedy 29 000 km). Astronomové si zpočátku mysleli, že objevili plynného obra, respektive jakousi mini verzi planety Neptun. Jenže když odvodili i hmotnost planety (sedmnáctkrát těžší než Země), něco tady nesedělo. Planeta musí mít daleko větší hustotu než plynný obr.

Jen tak pro zajímavost, kdybyste našli dostatečně velkou káď s vodou a mohli do ní umístit třeba plynného obra Saturn, tak by se planeta neponořila, ale plavala by ve vodě. Astronomové proto předpokládají, že Kepler-10c bude skalnatého typu, respektive skalní obr.

Planeta Kepler-10c je tedy Mega-Země skalnatého typu. Oběh kolem hvězdy činí 45 dnů, takže planeta je asi příliš horká pro udržení života v podobě tak, jak ho známe. Ještě blíže ke hvězdě se nachází Kepler-10b (doba oběhu kolem hvězdy 20 hodin), který je lávovým světem (viz. ilustrační foto v perexu článku). Hvězdný systém Kepler 10 je velmi starý, dle odhadů vznikl před 11 miliardami lety. Tedy zhruba 3 miliardy let po velkém třesku.

Aktualizováno [13:30]: Zdá se, že NASA našla způsob, jak částečně opravit vesmírný teleskop Kepler. Kepler potřebuje přesné a stabilní zacílení na zvolenou část oblohy, to zajišťovala čtveřice tzv. reakčních kol. Vesmírný teleskop potřebuje pro správnou funkčnost minimálně 3 reakční kola. Bohužel Kepler už má funkční tyto kola jen dvě. Nakonec ale NASA přišla na geniální nápad, jak teleskop stabilizovat pomocí tlaku fotonů dopadajících na solární panely, tím vlastně nahradí ztrátu dvou reakčních kol. Není to ale dokonalé, snímky asi budou méně kvalitnější a požadovanou část vesmíru budeme moci sledovat jen omezenou dobu (83 dnů), aby do teleskopu nevnikalo sluneční záření.