Vývoji nové šesté generace stíhacích letounů se aktuálně věnuje několik projektů. Ve Spojených státech to jsou dva projekty. Prvním z nich je projekt PCA (Penetrating Counter Air), kdy se jedná o nový stíhací letoun určený k zajištění americké vzdušné převahy v budoucích v konfliktech, a pak projekt F/A-XX kde půjde o stíhací letoun určený pro námořnictvo.

Pokud jde o Evropu, tak i tady najdeme dva projekty. Jedním z nich je stíhačka Tempest (společné úsilí Velké Británie, Itálie a Švédska) a druhým je program FCAS (Future Combat Air Systems), kdy jde o společné úsilí Německa, Francie a Španělska. A dále jsou dvě země, u kterých se mluví o vylepšené páté generaci nebo šesté generaci stíhacího letounu. Těmi zeměmi jsou Rusko s vývojem stíhačky Mig-41 a Japonsko se stíhacím letounem F-3.

U stíhacích letounů šesté generace bude kladen silný důraz na multispektrální stealth vlastnosti letounu. Stíhačka šesté generace by měla umět eliminovat vzdušnou hrozbu na velmi dlouhou vzdálenost. S tím ji mají pomoci hypersonické střely vzduch-vzduch, které se budou vyznačovat doletem minimálně 400 km. Důležitou roli mají hrát letecké souboje mimo vizuální viditelnost a blízký manévrovatelný boj dvou stíhaček má být spíše vzácností.

Nové stíhací letouny stále nebudou dosahovat hypersonických rychlostí. Nejrychlejší zřejmě budou ruské stíhací letouny Mig-41, které mají dosahovat maximální rychlosti Mach 4,3 (tj. kolem 5270 km/h). V minulosti proběhly zprávy, že americké stíhací letouny 6. generace mají být vybaveny motory s proměnným cyklem, které kombinují to nejlepší z turbodmychadlových motorů s malým obtokovým poměrem (nadzvukové stíhačky) a turbodmychadlových motorů s velkým obtokovým poměrem (dopravní letadla).

Důraz bude kladen i na síťovou propojitelnost letounu, a na realtime sdílení dat se spojeneckými vzdušnými, námořními a pozemními silami. Stíhačka šesté generace může být osazena pilotem nebo může plnit funkci dálkově ovládaného dronu pilotem ze země nebo bude moci operovat v autonomním režimu. S dalšími drony si bude skvěle rozumět, a to díky umělé inteligenci. Díky této umělé inteligenci bude moci stíhačka šesté generace ovládat tzv. robotické wingmany.

Robotičtí wingmani mohou být ve formě menších stealth letounů, které budou plnit funkci předsunuté senzorové sítě nebo návnady, která bude obětována ve prospěch hlavního stíhacího letounu, a pak to mohou být staré předělané stíhací letouny 4. generace na drony, které budou plnit funkci dodatečné palebné podpory. Samotné stíhačky 6. generace by dále mohly mít ve svých vnitřních šachtách mini drony, které se dokážou spojit v roje dronů, a můžou být využity jako prostředek pro zahlcení/ničení nepřátelské PVO nebo pro vytvoření datové sítě.

Nové stíhačky budou silně spoléhat na své senzory a datové sítě. Budou tedy muset umět obstát i na poli elektronického a kybernetického boje. Stíhačky mají být vybaveny pokročilými zbraňovými systémy pro vedení radioelektronického boje a obrannými laserovými děly. Laserová děla instalovaná na stíhačkách šesté generace mají být dostatečně výkonná na to, aby mohla ničit rakety vzduch-vzduch a země-vzduch ohrožující stíhací letoun.