EULA. Toto poněkud vtipně znějící slovo je ve skutečnosti zkratkou anglického pojmu „End User License Agreement“, což je česky označení pro licenční ujednání, smlouvu, které instalací počítačového programu uživatel uzavírá s jeho výrobcem. Jedná se tedy o licenci pro koncového uživatele softwaru určující, jak uživatel s tímto produktem může nakládat.

V drtivé většině komerčních produktů se seznámíme s tím, že program nelze dále prodat, pronajímat, vlastnit pirátskou verzi. To platí vlastně obecně. Některé programy v závěru EULA při instalaci zmiňují instalaci dodatečného programu, který se dříve či později zdá být nepotřebným či zbytečným. U volně stažitelných programů pak dokonce nežádoucím.

I když v posledních letech jsou tyto smlouvy zjednodušovány a kráceny, aby jejich čtení nezabralo půl dne, přesto jsou licenční smlouvy s koncovými uživateli zdlouhavé a sepsané v právním jazyce, což průměrnému uživateli spíše může vytvořit zmatek, s čím to vlastně souhlasí. A přitom v zájmu společnosti je samozřejmě neodradit svého zákazníka.

Ještě v roce 2011 byla smlouva iTunes dlouhá 56 stránek, EULA společnosti PayPal pak 70 stránek, což je vlastně takový podrobný časopis. Málokdo by si však tento časopis přečetl až do konce. Toho například využila společnost Gamestation ve Velké Británii, vlastnící maloobchodní prodejny s videohrami a v rámci aprílového žertu přidala dodatek ke smlouvě o tom, že uživatelé, kteří si objednali 1. dubna 2010, souhlasili s tím, že společnosti upíší svou duši, s čím souhlasilo 7 500 uživatelů. Závěrem pak bylo, že 88 % jejich uživatelů smlouvu nečetlo.

O něco podobného se pokusili vývojáři volně dostupného programu PC Pitstop Optimize, když se rozhodli do své smlouvy zahrnout tento dodatek: "Speciální odměna: Odměnu, která může zahrnovat finanční kompenzaci, bude udělena omezenému počtu uživatelů, kteří si přečtou tuto část smlouvy a kontaktují nás přes emailovou adresou. Tato nabídka může být kdykoli zrušena."

O čtyři měsíce a tři tisíce stažení později se opravdu ozval jeden uživatel, který dočetl celý dokument. Za svoje počínání byl odměněn rovným tisícem dolarů.

Existuje i opačný případ, kdy společnost Foundry, která vlastní VFX aplikaci Nuke (cena přes 100 000 Kč), přímo do smlouvy zahrnula dodatek, že používáním softwaru souhlasíte s tím, že bude u vás probíhat monitoring legálnosti licence, zda ji používáte na více počítačích a jestli je používána přes emailový účet, na který byl zaregistrován daný software a v případě neshody a prokázání nelegálního užívání hrozí pokutou do 10 000 USD. Dnes monitoring správnosti licence je běžnou součástí a dělá ji i například Adobe.

Samozřejmě, že toto se spíše týká případů komerčních studií, které chce společnost odradit od nelegálního používání a malé ryby v podobě domácích uživatelů se nevyplatí ani žalovat, jelikož zde u nich nevzniká společnosti žádný ušlý zisk za komerční projekty.

A i když tito výrobci těchto speciálních aplikací především pro větší komerční projekty jsou spíše pro mimosoudní vyrovnání, nedoporučujeme používat nelegální software. U jednotlivce, kde není žalobce, není soudce.