Zdroj obrázku: Shutterstock

Google samozřejmě není jediným, kdo se o něco podobného pokusil a uspěl. Existují komerčně i volně dostupné programy k tvorbě hlasu nebo hudby s využitím umělé inteligence. Google se však patrně zalekl mimořádné věrnosti svého výtvoru při samostatné kompozici hudby z textových popisků.

Umělá inteligence nazvaná MusicLM byla trénována na datovém souboru obsahující 280 000 hodin hudby, aby se naučila generovat soudržné a smysluplné skladby z předem jasně popsaných popisů. Tím se mělo prokázat že "pochopila" významovou složitost fráze. Například: "okouzlující jazzová píseň s nezapomenutelným saxofonovým sólem a sólový zpěvák".

Zde v ukázce "energický a hravý r&b/hip-hop s mužem a ženou": 

Zdroj: Youtube kanál @GoogleAIMusic

Možnosti umělé inteligence MusicLM prý dalece přesahují generování krátkých klipů skladeb. Vědci z Googlu tvrdí, že systém může stavět na stávajících melodiích, ať už pobrukování, zpívání, pískání nebo hraní na nástroj. Kromě toho může MusicLM převzít několik popsaných frází za sebou, a tak vytvořit melodii, která se bude měnit v rytmu, v použitých nástrojích, ale přitom výsledek bude poslouchatelný. Může to být například využito pro filmový průmysl v podobě upoutávek na film, nebo filmové soundtracky.

Tvůrci však vnímají rizika, která používání systémů jako MusicLM nevyhnutelně vytváří. Asi největší etickou a právní otázkou zůstává, zda hudba vyprodukovaná umělou inteligencí, která se učila už na hudbě s autorskými právy, by byla opravdu originálním počinem nebo jen odvozeninou z původních děl. Během výzkumu v této záležitosti, vědci zjistili, že asi 1 % vyprodukované hudby bylo přímo okopírováno ze skladeb, ze kterých umělá inteligence trénovala. A tak se zdá nevyhnutelné, že se do popředí dostanou velké právní problémy, pokud tvůrci MusicLM někdy dostanou k veřejnosti.

Obavy jsou přitom na místě. Už teď jsou problémy s právní kvalifikací komerčních produktů umělé inteligence, která trénovala na již existujícím komerčním materiálu chráněným autorským právem. Navíc v systémech učení umělé inteligence generujících obrázky, malby, dekorace jsou často používána data z webů bez vědomí jejich tvůrců.

Tak či tak, lidstvo bude muset opět pohnout s legislativou, která je pro dnešní urychlený svět příliš pomalá a nestačí se přizpůsobovat změnám ve virtuálním světě a i v tom skutečném. První takový soudní spor o autorském právu by znamenal smršť dalších soudních sporů a pak možná ti, kteří o tom rozhodují, se začnou zajímat o svět kolem.