Když OpenAI oznámilo, že GPT-4o bude nahrazen novějšími modely, působilo to jako další postup v rychlém vývoji umělé inteligence. Technologické firmy pravidelně vyřazují starší verze a sjednocují platformy. Jakmile ale GPT-4o z ChatGPT skutečně zmizelo, ukázalo se, že tentokrát nejde jen o běžnou aktualizaci.

Na diskusních fórech a sociálních sítích se začaly objevovat osobní reakce. Lidé psali, že si na konkrétní styl komunikace zvykli. Někteří mluvili o tom, že jim nový model připadá méně přirozený. Jiní otevřeně přiznávali, že je změna zasáhla víc, než čekali. Objevily se i formulace o smutku nebo pocitu, že „něco skončilo“.

Vznikla proto iniciativa #keep4o, která vyzývá OpenAI, aby model alespoň částečně zachovalo. Petice za jeho návrat během krátké doby nasbírala tisíce podpisů. V absolutních číslech to nemusí působit masivně, ale v kontextu technologického produktu je to signál, že se kolem konkrétní verze vytvořila silná komunita.

Co to říká o nás a o AI

Celá situace odhaluje něco podstatnějšího než jen spor o jednu verzi modelu. GPT-4o byl podle části uživatelů citlivější ve formulacích, méně strohý a lidštější v tónu. Pro mnohé se stal každodenním pomocníkem při práci, psaní nebo řešení osobních témat. V některých příspěvcích se dokonce objevují slova jako přátelství či opora.

Výzkumy z oblasti psychologie a digitální komunikace potvrzují, že lidé si mohou vytvářet hlubší vztahy i k nehumánním systémům, pokud s nimi dlouhodobě komunikují konzistentním způsobem. Nejde o iluzi, že by si někdo myslel, že je AI člověk. Spíše o přirozenou reakci na předvídatelný, empaticky formulovaný dialog.

Pro OpenAI je přechod na novější modely logický krok. Vývoj je rychlý a firmy se snaží nabízet co nejvýkonnější řešení. Příběh kolem GPT-4o ale ukazuje, že technologická rozhodnutí dnes už neprobíhají ve vzduchoprázdnu. Každá změna může mít i lidský dopad.