Z deníku ajťáka dobrodruha!

Když se naši ajťáci společně se zálesáky vydali na cestu, ještě zdaleka netušili, co je všechno čeká. Ano, dalo se předpovědět, že je bude čekat nějaké to nepohodlí, na které jejich těla nejsou zvyklá, ale co dál? Co se ale může přihodit skupince techniků s plnou polní, které nenapadlo nic lepšího, než naložit si k tomu všemu také notebooky, tablety, telefony a nějaké ty navigace?

Všechno začalo příjezdem, kdy jsme zjistili, že do plánované Fabie s malým kufrem nemáme šanci výbavu nacpat ani při troše „Tetrisu“. Naštěstí jsme dostali nabídku od našeho kameramana, který sehnal offroad a to už je přeci jenom trošku jiná káva. S plným autem jsme mohli vyrazit na místo určení, kterým byla bývalá vojenská lokalita nedaleko Kostelce nad Černými lesy.

Pozdní příjezd pro nás znamenal poněkud těžší podmínky pro finální sbalení techniky a dalších nezbytností, které muselo probíhat za pomoci nasazených čelovek. Nakonec jsme však kolem 23:00 konečně vyrazili do okolních lesů s tím, že ujdeme jen malý kus cesty a najdeme vhodné místo kde přespat. Plácek v mladém březovém lesíku mezi zlověstně vyhlížejícími stromy se zdál zálesákům ideální, takže jsme vyložili plachty, celty a začali za pomocí lan vytvářet jakýsi přístřešek.

Plni energie a s nadšením z postavené stříšky jsme se pomalu ubírali k prvnímu snění v podzimní přírodě. Člen výpravy Vítek se však rozhodl, že by byla škoda, kdyby Ultrabook Dell XPS 12 na jeho zádech zůstal bez využití. Hodinu po půlnoci tak přístroj vytáhl a začal na něm rozjíždět závody v Trackmanii. Podobnou podívanou místní veverky asi dlouho znovu nezažijí, ale stálo to za to.

Bezesný spánek, kdy jsme mohli opravdu říct, že je nám na podzim ve spacáku a v lese teplo, přerušil nemilý host. Déšť si pro nás přišel hned v půl páté ráno a od té chvíle byla výprava znovu na nohou. Normálně bychom spali dál, ale začínala stékat voda na batohy s ukrytou technikou, o níž jsme se přeci jen trošku báli. Balení nám ve světle čelových baterek trvalo dlouhé 3 hodiny, ale poté jsme byli opět připraveni vyrazit na cestu.

Den se nesl v duchu rozespalé loudavé chůze ajťáků a neustálého „Kde se flákáte?!“ zálesáků. Hladoví a unavení jsme se vrhli na umístění kešky, abychom pro vás připravili geocaching soutěž o zajímavou cenu. Poté nás čekalo hraní airsoftu s profíky z Border War MILSIM, kdy jsme dostali slušně na frak a nakonec konečně došlo i na vytoužené hledání ukradeného jídla, které nám zálesáci hned první večer vzali. Našli jsme jej až v pozdních hodinách v děsivé budově uprostřed lesů.

Zřícenina se ale nakonec ukázala jako zajímavé místo na přespání, což jste ostatně mohli vidět na videu výše. A jak celá výprava vypadala dál? To nejlépe ukazuje náš krátký finální film.

Asus Fonepad – telefon, nebo raději tablet? Obojí!

Tahat s sebou do lesa smartphone asi bude připadat v dnešní době divné málokomu. Brát s sebou tablet se už ale jako menší podivnost zdát může. A proto jsme to vyřešili šibalsky. Sáhli jsme po hybridním tabletu v pravém slova smyslu. Fonepad je totiž velikostí sice běžný 7“ tablet, ale přidává důležitou funkci, kterou je slot na SIM kartu a podpora běžného volání. Nejen, že se tedy díky vložené SIMce snadno připojí k internetu, ale zároveň může posloužit jako (poněkud větší) smartphone s dobrou 4 270mAh baterií.

Pro náš výlet měl FonePad výhodu hlavně v rozměrech a dále také v integraci vícero zařízení do jednoho jediného. Věřte tomu, že po dvou dnech s plnou krosnou na zádech budete nenávidět každý zbytečný gram navíc. Přestože by tedy telefon příliš nevážil, mohli jsme pochodovat s blaženým pocitem, že nás tíží o jedno zařízení méně.

Menší rozměry, které zařízení oproti 10“ tabletům nabízí mají další obrovskou výhodu při přenášení bez pouzdra. O menší screen jsme se zkrátka báli méně a vlastně i byla menší šance jej v přeplněné krosně poškodit. Když jsme navíc chtěli, vešel se Fonepad i do větších kapes v bundě, což nás potěšilo.

Do těla Asus schoval dvoujádrový procesor od Intelu, konkrétně 1,2GHz Atom Z2420 a navrch přidal 1 GB operační paměti. Jako operační systém je pak použit Android verze 4.2, na nějž jsme si pro účely ovládání našeho WiFi drona (AR.Drone 2.0) nainstalovali speciální ovládací aplikaci z marketu. AR.Drone streamuje obraz přímo do zařízení, což byl uprostřed přírody zážitek - konečně jsme si mohli vyzkoušet let pouze podle kamery, což je ve městě kvůli spoustě rušivých vlivů a signálů bez GPS modulu hazardem.

FonePad cestu přežil, za což jej musíme pochválit, neboť vlezlé vlhkou může být pro elektroniku konečná. Ani kombinace tabletu a smartphonu se nezdá být špatným nápadem, jen při volání asi nebudete vypadat úplně normálně.

Lenovo Ideapad Yoga - zachránce s vysokým výkonem a chytrou konstrukcí

„Né, ten si beru já!“, tak nějak začala pranice před odjezdem, když jsme si měli každý vybrat hardware, který poneseme. Kolega Lukáš Voříšek byl nakonec neoblomný a Yogu ulovil on. A p. A proč jej tolik zaujala právě Yoga? „Když si vybíráte hardware do terénu, není úplně dobré mít displej otočený ven ze zařízení bez možnosti zaklopení, jako je tomu u Toshiba Satellite U920T. Navíc byla zmíněná Yoga vybavená 8GB RAM, výkonným čtyřjádrovým procesorem Core i7-3537U. Vidina výkonu a menší šance na poškození byla dostatečným argumentem“.

Yoga byla stálicí, která nás držela při výpravě doslova nad vodou. Jak jsme krátce před odjezdem zjistili, neporadil si internet od Air Telecomu z neznámých důvodů s operačním systémem Windows 8.1. Yoga měla naštěstí starší „osmičky“, které v tomto ohledu problém neměly. Celou dobu výpravy tak sloužila jako jakýsi „WiFi hostpot“, k němuž jsme se připojovali z ostatních zařízení.

I přes časté užívání si však ultrabook bez problémů uchoval baterii i na nějaké to online hraní se čtenáři a dokonce Michalův střih videa. Kolem 5-6 hodin tedy přístroj na baterii bez problémů zvládl, což považujeme vzhledem z různorodým úkonům za slušnou hodnotu. Nejedná se sice o výrobcem slibovaných 8, ale podzimní krajina není laboratoř plná ideálních podmínek.

Nejvíce se nám na produktu Lenova zalíbila nejen jeho výbava, ale hlavně konstrukce, která umožňuje pouhým otočením displeje vytvořit z ultrabooku výkonný dotykový tablet. Ano, není to pak žádný prcek, ale ohyb v kloubech je pevný a kvalitní. Poté, co budete chtít notebook uložit zpět do batohu z něj můžete opětovným otočením znovu vytvořit zavřený notebook, jehož displej je chráněn vnějším víkem.

Dell XPS 12

Horkým kandidátem na nejzajímavější počin z hlediska designu se stal druhý convertible - Dell XPS 12. Už jsme sice měli tento koncept několikrát v ruce na různých akcích, ale vyzkoušet jej na plné pecky v přírodě, to se nám do teď nepoštěstilo. Díky mechanismu překlápění displej v rámu jsme se o mechanismus báli asi nejvíce ze všech zařízení. Během akce nás ale přesvědčil, že když se taková technologie udělá pořádně, nemusí vám obrazovka vypadnout při prvním zaškobrtnutí o kořen. Ne že by se to stávalo pořád, ale když však na displej v horní části silně zatlačíte, vyklopí se samovolně ven. Také by nás zajímalo, jak vydrží umělohmotné zacvákávací držáky - při práci máte tendenci bezmyšlenkovitě cvakat displejem sem a tam, což se nám stalo během výpravy zhruba 762krát.

O dostatečný výkon se stará procesor Intel Core i5-3317U taktovaný na frekvenci 1,7 GHz, doprovází jej 4GB RAM a 128GB SSD. XPS 12 si ale připisuje minimálně jedno prvenství a to za displej. Ten tvoří FullHD IPS panel s velmi dobrým zpracováním barev, jak je u XPS zvykem. V naší výpravě se dokonce objevovaly názory typu: “Když chceš vidět, jak ta fotka doopravdy vypadá, běž se podívat na Dell.” Dotykový panel byl velice kvalitní, Vítek, kterému jsme proti jeho vůli strčili do batohu i Toshibu, si jej pochvaloval skoro na každém kroku.

XPS 12 ale naprosto vyhořel v oblasti touchpadu. Nefungovalo pravé tlačítko, dotyk byl nepříjemný a ovládání nepřesné. Jak vyplývá ze zkušeností uživatelů XPS 12, není takové chování úplně ojedinělé. Na druhou stranu stačí používat myš nebo dotykový panel a problém je vyřešen.

Dell s Toshibou daly dohromady 3 kila, což Vítek po patnácti kilometrech chůze s veškerou výbavou doslova těžce nesl. To je tak, když taháte s sebou na výlet ultrabooky - pokud nemáte za prvním stromem schovanou motorku, nedoporučujeme. Na druhou stranu Trackmanie na FullHD displeji Dellu - to je pokoukání!

Toshiba Satellite U920T

Do třetice jsme při výběru ultrabooků sáhli po kousku od Toshiby. Chtěli jsme se přesvědčit na vlastní kůži, jak budou v přírodě použitelné různé typy convertible zařízení, takže jsme zvolili koncept “slider”, který umožňuje vysunout obrazovku z tabletového módu a vyklopit jí do tvaru klasického notebooku. Díky principu pohybu směrem nahoru po klávesnici působí celá přeměna z tabletu na notebook bytelněji než vyklápění displeje u Dellu. V porovnání s Yogou a XPS 12 však má trochu oldschoolový design a proto se ocitl před odjezdem na chvostu v preferencích výběru zařízení.

Ultrabook zdobí lesklý 12,5” IPS displej s rozlišením 1 366 x 768 pixelů. Výše zmíněný design neubírá ničemu, co se týče výkonu - z výroby dostal U920T stejný procesor jako XPS 12, tedy Intel Core i5-3317U (1,7 GHz), kterému sekunduje integrovaný grafický čip HD Graphics 4000. Deska je osazena 4GB paměťmi a nechybí 128GB SSD, který umožňuje rychlou práci systému.

Satellite stejně jako všechna naše zařízení s Windows 8.1 nakonec vyhořela, co se týče internetové konektivity. Přiznáme se bez mučení - testovali jsme před odjezdem internet jen na “Yoze”, která běžela na osmičkách a nedošlo nám, že na Windows 8.1 může mít ovladač problém s kompatibilitou. Do budoucna je to poučení. Systém běžel svižně, neměl problém s Trackmanií Forever ani se střihem videa v Adobe Premiere Pro CS6 a v chladných podmínkách vydržel krásné 4:33 hodiny práce. Váha necelých 1,5 kilogramu sice obecně výpravu moc nepotěšila, ale mezi našimi ultrabooky se U920T držel na první příčce.

Ve výpravě připadl Satellite na kameramana Michala, který si při střihu nestěžoval a dokonce zkoušel využívat v dotykovou obrazovku. To se mu posléze moc neosvědčilo (časy, kdy půjde stříhat se vším všudy na dotykové obrazovce, nás ještě čekají), ale touchpad bezpochyby patří mezi ty kvalitnější.

Závěr

Paradoxně přežila výlet veškerá elektronika kromě jednoho outdoorového telefonu Evolveo :). Dokázali jsme si tedy, že jsou moderní technologie na úrovni, kdy i po delší době přežijí vysokou míru vlhkosti, teploty kolem pěti stupňů a vysoký tlak v batohu. Výdrž baterie se sníží, ale nejedná se o extrém, například 25 % dolů z běžné výdrže. 

Sázku jsme nakonec do všech puntíků nesplnili, protože jsme během airsoftové akce v sobotu odpoledne nestihli publikovat na Facebooku dostatečné množství příspěvků. Zálesáci však ocenili naší snahu a vynalézavost a nakonec jsme se dohodli na remíze, co se týče sázky. 

Rozhodli jsme se celou akci v podobném duchu zopakovat v zimě s lepším plánováním a kvalitnějším vybavením, máte se rozhodně na co těšit! 

Projekt IT Výlet vznikl ve spolupráci se společnosti Intel Corporation

Partneři projektu: