Vědci z americké National Science Foundation a New Jersey Institute of Technology zaznamenali nejostřejší snímky sluneční koróny v historii. Pomocí revoluční technologie nazvané coronal adaptive optics (koronální adaptivní optika) odstranili rozmazání způsobené zemskou atmosférou a získali dechberoucí detaily o chování plazmatu, slunečních výronech i „koronálním dešti“, který připomíná kapky vody padající po ohnivé kouli.

Tohle není sci-fi – jde o skutečný vědecký průlom, který může změnit naše chápání Slunce, vesmírného počasí i mechanismu ohřevu koróny, která je paradoxně milionkrát teplejší než samotný povrch Slunce.

Co je to koróna – a proč nás pálí už desetiletí?

Sluneční koróna je vnější vrstva atmosféry Slunce, kterou běžně nevidíme – maximálně při úplném zatmění. Je extrémně horká (až několik milionů stupňů Celsia) a dynamická: tvoří ji smyčky, výtrysky plazmatu, magnetické výboje i tzv. koronální déšť – chladnější plazma, které se vrací zpět na povrch.

Dlouhodobým problémem fyziky Slunce je, že nikdo úplně nechápe, proč je právě tahle vrstva mnohem teplejší než samotný povrch (fotosféra). Odpověď může ležet v detailech, které lidské oko dosud nikdy nezachytilo.

Technologie, která mění hru: Cona

Adaptivní optika se používá už roky v pozemních teleskopech – ale většinou na pozorování Slunce jako celku. Nový systém Cona, instalovaný na Goode Solar Telescope v Kalifornii, je navržen speciálně pro pozorování koróny. Pomocí deformovatelného zrcadla, které se přizpůsobuje 2200× za sekundu, dokáže vyrušit vlivy atmosférických turbulencí.

Jak říká inženýr Nicolas Gorceix:
„Je to jako supervylepšený autofokus ve vašem mobilu – ale místo třesu ruky koriguje chvění vzduchu mezi Zemí a Sluncem.“

Co se podařilo zachytit?

1. Koronální déšť

Na snímcích vypadá jako jemné čáry, které se stáčí směrem zpět ke Slunci. Jde o chladnější plazmu, která ztrácí energii a padá zpět po magnetických siločarách. Díky novému systému mohli vědci poprvé změřit šířku jednotlivých vláken deště – méně než 20 kilometrů. To je naprosto bezprecedentní.

„Tyto struktury nám umožňují konečně ověřovat počítačové modely chování plazmatu v koróně,“ říká astronom Thomas Schad.

2. Plazmové proudy (plasmoidy)

Vědci zaznamenali plazmový proud o rychlosti téměř 100 km/s, který vznikl a zanikl během několika sekund. Tato pozorování otevírají otázky: Jak vznikají? Co je žene vpřed? A jakou roli hrají při slunečních erupcích?

3. Smyčky a magnetismus

Další video ukazuje, jak se plazma otáčí, tančí a přetváří pod vlivem magnetických sil. Tyto jevy jsou důležité pro pochopení slunečních výronů hmoty (CME), které mohou ovlivnit i Zemi – výpadky satelitů, navigací nebo elektrických sítí.

Co to znamená pro budoucnost?

Výzkum ukazuje, že pokud dokážeme překonat limity rozlišení, můžeme nahlédnout do procesů, které nám byly dosud skryté. Vývojáři nyní plánují implementaci této technologie i do největšího slunečního teleskopu světa – Daniel K. Inouye Solar Telescope na Havaji. Ten má 4metrové zrcadlo, a tedy potenciál vidět ještě menší struktury v koróně.

Philip R. Goode, jeden z autorů studie, říká:
„Je to začátek nové éry. To, co teď vidíme, je teprve špička ledovce. Tato technologie zcela přepíše pozemskou sluneční astronomii.“