Dlouholetá naděje, že by na povrchu Marsu mohly existovat stopy tekoucí vody, dostává vážnou trhlinu. Nejnovější studie vědců z Brownovy univerzity a Univerzity v Bernu přichází s důkazy, že známé tmavé pruhy na svazích Marsu nejsou výsledkem proudící vody, ale pouhým skluzem prachu. Výsledky výzkumu, který využil strojové učení k analýze více než 86 000 satelitních snímků, zpochybňují představy o současné obyvatelnosti rudé planety.

Mars a jeho záhadné linie: sen o vodě se rozplývá

Tmavé pruhy, známé jako slope streaks a v některých případech recurring slope lineae (RSLs), byly poprvé pozorovány sondami NASA již v 70. letech. Objevující se na strmých svazích kráterů a útesů, vypadaly jako stopy po tekoucí kapalině – a vědcům tak dodávaly naději, že voda na Marsu není jen minulostí.

Zvláště RSLs byly vnímány jako nadějné, protože se objevují sezónně – zejména v teplejších obdobích marťanského roku. Spekulovalo se, že za jejich vznikem může stát tající podpovrchový led, slaný roztok nebo hygroskopické absorpce vody z atmosféry.

Přelomová studie: strojové učení místo domněnek

Vědecký tým pod vedením Adomase Valantinase a Valentina Bickela vytvořil dosud nejkomplexnější mapu pruhů na Marsu. S pomocí algoritmu strojového učení analyzovali přes 86 000 snímků s vysokým rozlišením a identifikovali více než 500 000 jednotlivých pruhových útvarů.

Tato obrovská databáze byla následně porovnána s dalšími soubory údajů – například o průměrné rychlosti větru, teplotě povrchu, výskytech prachových vírů nebo geomorfologických strukturách. Výsledek? Žádné přesvědčivé známky vody. Naopak, analýza ukazuje silné korelace s oblastmi se zvýšenou prašností a aktivitou větru.

Zdroj: Shutterstock

Pruhy tvoří prach, nikoli proudící voda

Vědci nyní docházejí k závěru, že tmavé pruhy vznikají suchými procesy. Jde pravděpodobně o sesuvy velmi jemného prachu, které mohou být spuštěny nárazy větru, dopady meteoritů, nebo dokonce seismickými otřesy. Oblasti s RSLs se častěji vyskytují tam, kde je čilá eolická aktivita – tedy výskyt prachových vírů či sesuvy hornin.

To znamená jediné: pruhy nejsou důkazem vody ani obyvatelnosti. Záhada možná konečně dostává racionální vysvětlení – a pro budoucí mise to přináší nové důsledky.

Co to znamená pro hledání života na Marsu?

Objev proudící vody na Marsu by byl zlomový – nejen jako důkaz potenciálního života, ale i z hlediska budoucích výprav. Tekoucí voda by totiž mohla sloužit jako zdroj pro astronauty, ale zároveň by se taková lokalita musela chránit před pozemskou kontaminací.

Výsledky nové studie tak mohou paradoxně ulehčit plánování budoucích misí. Pokud se potvrdí, že oblasti s pruhy nepředstavují obyvatelné prostředí, není nutné je zvlášť chránit před zavlečením mikroorganismů ze Země.

„To je výhoda datového přístupu,“ uvedl Valantinas. „Umožňuje nám některé hypotézy vyvrátit z oběžné dráhy, bez nutnosti složitých misí na povrch.“