AI jako inženýrský triumf, ne inteligence

Nová studie vedená Dr. Marií Randazzo z Charles Darwin University přináší zásadní pohled na to, jak umělá inteligence ovlivňuje náš svět. Přestože AI působí dojmem, že „rozumí“, realita je jiná: podle Randazzo jde spíše o technologický triumf, nikoliv o skutečnou inteligenci.

AI neví, co dělá, ani proč. Neuvažuje, nemá paměť, emoce, ani empatii. Funguje pouze jako sofistikovaný stroj na rozpoznávání vzorců, který vrací výsledky bez jakéhokoli kontextu nebo lidského uvědomění.

„Černá skříňka“ algoritmů

Jedním z největších problémů je tzv. black box problem – algoritmy umělé inteligence pracují netransparentně.
Rozhodnutí, která AI činí, nelze zpětně vysvětlit ani dohledat. To je zásadní problém v právní i etické rovině:

• Jak poznáme, jestli AI neporušila naše práva?
• Jak se bránit diskriminaci nebo nespravedlivému rozhodnutí, když algoritmus nevíme ani jak funguje?

Absence transparentnosti omezuje možnost vymáhat spravedlnost. Pokud algoritmus rozhodne o tom, zda dostanete půjčku, práci nebo lékařskou péči, není možné zjistit, proč – a tím se otevírá prostor pro hlubší sociální nerovnosti.

Zdroj: Shutterstock

Globální pohled na regulaci AI

Ve světě se formují tři hlavní přístupy k regulaci umělé inteligence:

• USA sází na tržně orientovaný model – inovace mají přednost před regulací.
• Čína staví na silně státem řízeném modelu – AI je strategickým nástrojem moci.
• Evropská unie se profiluje jako human-centric, tedy zaměřená na ochranu lidské důstojnosti a práv.

Podle Dr. Randazzo je evropský model aktuálně nejbližší snaze chránit lidi před negativními dopady AI. Bez globální shody ale zůstává tato ochrana omezená. Pokud různé části světa nastaví odlišné standardy, vzniká prostor pro nerovnováhu a riziko zneužití.

Hrozba pro lidskou důstojnost

Dr. Randazzo varuje, že pokud se vývoj AI neukotví ve základních principech lidství – schopnosti cítit, chápat, projevovat empatii – hrozí, že lidé budou vnímáni jen jako datové body.

Umělá inteligence se už dnes podílí na rozhodování o přidělení sociálních dávek, pracovních pozic nebo přístupu ke zdravotní péči. Bez regulace riskujeme, že lidská důstojnost se stane druhořadou hodnotou a že technologie začne určovat, kdo má jakou šanci uspět.