Astronomové z Tokijské univerzity identifikovali proudy plynu, které se pohybují zvláštními rychlostmi uvnitř galaxie M83. Nejde však o běžnou galaktickou dynamiku – podle vědců se tyto molekulární oblaky pravděpodobně nevyvinuly uvnitř galaxie, ale přišly zvenčí.

„Zjistili jsme oblaka, jejichž rychlost se výrazně liší od rotačního pohybu galaxie. To naznačuje, že jejich původ může být mezigalaktický,“ uvedla vedoucí studie Maki Nagata.

Galaktický hlad aneb proč potřebujeme nové zásoby

Základní otázka zněla: Jak mohou galaxie tvořit nové hvězdy i po miliardách let?
Teoreticky by měly už dávno vyčerpat zásoby plynu. Jenže galaxie, jako je naše Mléčná dráha, stále „rodí“ nové hvězdy.

Jedním z vysvětlení může být neustálý přísun hmoty z okolí – tedy z vesmíru mimo samotnou galaxii. A právě to by mohly být tzv. vysokorychlostní oblaka (HVCs), které tým japonských vědců zaznamenal.

HVCs: Rychlé, husté, záhadné

Plynné útvary byly klasifikovány jako HVCs, protože se pohybují rychlostí alespoň o 50 km/s vyšší nebo nižší než okolní rotující disk galaxie. Z deseti identifikovaných oblaků pouze jeden souvisel s pozůstatkem po supernově – ostatní nejevily známky vnitřního galaktického původu.

Nejzajímavější na tomto objevu je ale složení plynů:
Nešlo o běžný atomární vodík, ale o hustý molekulární plyn – přesně ten typ, ze kterého se tvoří hvězdy.

Zdroj: Shutterstock

Jak galaxie rostou a co to říká o nás

Zjištění naznačuje, že galaxie nejsou uzavřené systémy, ale interagují s okolním prostředím – absorbují materiál z intergalaktického prostoru nebo od menších sousedních galaxií. To mění pohled na evoluci galaxií – včetně té naší. Mléčná dráha mohla (a zřejmě stále může) růst díky podobným „příchozím“ plynům.

„Zatímco M83 je jiná galaxie, její struktura je srovnatelná s naší Mléčnou dráhou. Co zjistíme tam, může být vodítkem k naší vlastní historii,“ dodává Nagata.