NASA úspěšně otestovala malé jaderné reaktory velikosti průměrného batohu. Tato velikost je všeobecné považována za ideální velikost pro mimozemské mise, hluboký vesmír nebo pro výlet na Mars. Při osidlování planety je zdroj energie podobně důležitý jako například voda. 

Z tohoto důvodu nedávno začala vyvíjet reaktory pro jaderné štěpení pro mimozemské mise. Tato myšlenka není samozřejmě nic nového (první a jediný vypuštěný vesmírný jaderný reaktor na bázi štěpení, SNAP-10A, byl vyvíjen již v šedesátých letech minulého století). Nyní se však rozhodla přijít s modernější variantou. Přece jenom věda postoupila za posledních 60 let kupředu.

SNAP-10A dokázal vyprodukovat stabilně až 500 W (při dosažení 590 W již selhal) v průběhu jednoho roku, ale nový reaktor, nazývaný KRUSTY, dokáže stabilně vyprodukovat 1-10 KW.

Pro domácnost to sice není dostačující, protože 1 KW stačí jen pro toustovač, ale vezmeme-li v úvahu, že Curiosity rover se svými 900 kg potřebuje pouze 120 W pro svůj provoz (vesmírné technologie jsou vyvíjeny s co nejmenšími energetickými nároky), je 1 KW naprosto dostačující.

Rover však nepracuje na bázi jaderného reaktoru (který rozděluje atomy uranu, aby uvolnil energii, které je pak následně přeměňuje na elektřinu), ale spíše na bázi jakési jaderné baterie, která přeměňuje přirozeně se rozkládající plutonium na elektřinu. 

Jak to funguje?

KRUSTY má velmi málo pohyblivých částí. Jeho konstrukce však přenáší teplo do Stirlingova motoru, kde stlačený plyn pohání píst spojený s motorem, který generuje elektřinu. Teplo je přeneseno do Stirlingova motoru přes osm tepelných trubek, z nichž každá je naplněna sodíkem s vysokou teplotou varu.

Teplo ze štěpné reakce sráží sodík na konci potrubí, které je nejblíže uranového paliva, které se v podobě páry táhne dolů potrubím a zde následně kondenzuje. Právě tento teplotní rozdíl je element, který řídí Stirling a generuje elektřinu. Ochlazená látka se pak vrací do teplé části potrubí, kde je následně opět zahřáta. Stabilní energie může být vyráběna po celá léta, možná dokonce desetiletí.

Jaký je plán?

Představa vědců je taková, že namísto budoucího vysazení lidí bude zasláno pět kusů výkonnější verze KRUSTY o celkovém výkonu 50 KW. Lidská posádka po svém přistání již najde stanoviště poháněné elektřinou z funkčních generátorů. 

Testování systému KRUSTY v poušti v Nevadě prošlo dle očekávání hladce a v březnu tým plánuje provést test plné zátěže.