V hlubinách vesmíru, ve vzdálenosti stovek světelných let od Země, probíhá jev, který zatím věda znala pouze z teoretických modelů. Mladá hvězda HIP 67522, stará pouhých 17 milionů let, hostí planetu, která na první pohled připomíná Jupiter – ale její osud je mnohem temnější. Planeta HIP 67522 b se pohybuje v extrémní blízkosti své hvězdy, oběhne ji jednou za sedm dní, a právě tato blízkost spouští doslova smrtící řetězec událostí.

Díky své velikosti a mládí je hvězda HIP 67522 mimořádně aktivní. Rychle rotuje a produkuje silná magnetická pole. Právě to zaujalo tým astronomů vedený Ekaterinou Ilin z nizozemského institutu ASTRON. Využili evropský vesmírný teleskop Cheops, který je schopen pozorovat jednotlivé hvězdy s vysokou přesností. Výsledky jejich výzkumu jsou přelomové.

Planetární signál spouští hvězdné erupce

Během pozorování odhalili 15 silných hvězdných erupcí – téměř všechny nastaly přesně ve chvíli, kdy planeta přecházela před hvězdou, jak to vidíme ze Země. To silně naznačuje, že samotná planeta způsobuje výbuchy energie na své hvězdě.

Zatímco naše Slunce je sice také schopno erupcí, u HIP 67522 jde o zcela nový druh interakce. Planeta totiž při svém pohybu hvězdným magnetickým polem generuje vlny energie – podobně jako když švihnete provazem. Tyto vlny cestují po magnetických siločarách až na povrch hvězdy, kde uvolní nahromaděnou energii v podobě intenzivních výbuchů.

A právě to je pro HIP 67522 b osudové. Většina těchto výbuchů míří zpět k planetě, která je vystavena záření až šestkrát silnějšímu, než by jinak bylo běžné.

Atmosféra jako cukrová vata

HIP 67522 b má velikost podobnou Jupiteru, ale její hustota připomíná spíš nadýchanou cukrovou vatu. Právě to z ní dělá ideální oběť hvězdného bombardování. Intenzivní záření z erupcí pomalu, ale jistě odfukuje její řídkou atmosféru do vesmíru. Vědci odhadují, že v horizontu 100 milionů let se planeta výrazně zmenší – z giganta o velikosti Jupiteru na těleso podobné Neptunu.

Podle Ekateriny Ilin planetární vlny pravděpodobně nespouštějí erupce samy o sobě – spíš fungují jako „rozbušky“ pro výbuchy, které čekají na spouštěč. Tento efekt nebyl dosud pozorován u žádné jiné exoplanety.

Zdroj: Shutterstock

První, ale ne poslední

HIP 67522 b byla první objevenou planetou s tak těsným oběhem v tak raném stádiu vývoje. Od té doby se objevily další podobné systémy, a astronomové se nyní snaží najít i další příklady této smrtící interakce.

Vědci plánují rozšířit výzkum pomocí dalších observatoří, včetně teleskopu TESS a v budoucnu i mise PLATO, která se zaměří na podobné hvězdy a jejich planety. Zásadní bude také pozorování ve spektru ultrafialového a rentgenového záření, které dokáže nejlépe popsat rozsah škod způsobených hvězdnými erupcemi.

Maximillian Günther z ESA přiznává, že původní účel teleskopu Cheops byl zcela jiný – měl změřit velikosti a atmosféry exoplanet. To, že nyní odhaluje i hvězdné erupce, považuje za krásný vedlejší efekt mise.

Co to znamená pro nás?

I když je HIP 67522 b od nás velmi vzdálená, její příběh otvírá nové dveře k pochopení vztahů mezi hvězdami a planetami. Ukazuje, že planety nejsou jen pasivními objekty, které obíhají kolem hvězd, ale že mohou aktivně ovlivňovat jejich chování – a že tento vliv může být destruktivní.

Pozorování tohoto typu také zvyšují naši schopnost pochopit extrémní formy planetárního vývoje a to, jakým způsobem se planety mohou v mladých slunečních systémech zcela proměnit nebo zaniknout.

Výzkum HIP 67522 b tak není jen fascinujícím pohledem do vzdáleného vesmíru. Je to i varování, že vesmírné interakce jsou mnohdy mnohem dynamičtější, než jsme si dosud mysleli – a že ne všechny planety mají klidný osud jako naše Země.