Když vědci z ICRAR (Mezinárodní centrum pro radioastronomický výzkum) analyzovali data z australského radioteleskopu ASKAP, narazili na opakující se pulz – rádiový signál, který se objevuje každých 44 minut a trvá přibližně dvě minuty. Ještě větší překvapení ale přišlo ve chvíli, kdy NASA v témže okamžiku zachytila ze stejného místa i rentgenový záblesk.

ASKAP J1832-0911 se nachází zhruba 15 000 světelných let od Země – tedy hluboko v naší Galaxii, v mléčné dráze. Jde o vůbec první případ tzv. dlouhoperiodického tranzientu (long-period transient), u kterého bylo zachyceno rentgenové záření. A právě to z něj dělá záhadu, která může zásadně změnit naše chápání vesmíru.

Nepravděpodobná souhra dvou teleskopů

„Bylo to jako najít jehlu v kupce sena,“ komentoval objev hlavní autor studie Dr. Ziteng (Andy) Wang z Curtinovy univerzity.

Radioteleskop ASKAP má široké zorné pole, ale Chandra, rentgenový teleskop NASA, sleduje velmi malou oblast oblohy. To, že obě zařízení pozorovala stejný úsek ve stejnou dobu, považují vědci za mimořádnou náhodu – ale i za důkaz, že takových objektů může být ve vesmíru mnohem víc, jen o nich zatím nevíme.

Od roku 2022 bylo detekováno už 10 těchto tranzientních objektů, ale ASKAP J1832-0911 je první, který byl zachycen i rentgenově.

Co ten objekt vůbec je?

Hypotéz je několik – a žádná z nich zatím nesedí úplně. Podle Dr. Wanga by mohlo jít o:

• Magnetar – extrémně magnetickou neutronovou hvězdu, která vznikla po výbuchu supernovy.
• Silně magnetizovaného bílého trpaslíka ve dvojhvězdném systému, který interaguje s druhou hvězdou.

Ani jedna možnost však nevysvětluje vše: proč má objekt tak pravidelný rytmus, proč září v různých částech elektromagnetického spektra, a proč „ožívá“ jen na dvě minuty z každých čtyřiačtyřiceti.

Proč je rentgen tak důležitý?

Rentgenové záření je mnohem energetičtější než rádiové vlny. Pokud těleso vyzařuje obojí, znamená to, že se v jeho nitru musí odehrávat procesy o extrémní intenzitě – dosud nepozorované nebo nepochopené.

Podle profesor­ky Nandy Rey z katalánského Institutu kosmických věd (ICE-CSIC) nám právě tyto vysoce energetické signály mohou pomoci zjistit, jak tyto objekty fungují – a hlavně, co jsou vlastně zač.

„Když jsme objevili jeden, pravděpodobně jich bude víc,“ říká Rea. „A každá nová detekce může přinést nové střípky do skládanky.“

Nová fyzika na obzoru?

Nejde jen o kuriozitu. Tento objev může přepsat část astrofyziky, podobně jako kdysi objev pulsarů nebo gravitačních vln. Pokud ASKAP J1832-0911 neodpovídá žádnému známému modelu, může to znamenat, že některé hvězdy končí jinak, než si dnes myslíme. Nebo že existuje nový typ interakcí mezi magnetickými poli a hmotou ve vesmíru.

Podle vědců teď bude klíčové:

• vyhledávat další podobné objekty pomocí kombinace radioteleskopů a rentgenových observatoří,
• vytvářet nové modely hvězdné evoluce, které by takové chování dokázaly předpovědět,
• zkoumat, zda nejde o přechodný jev, nebo stabilní fázi dosud neznámého typu objektu.

Co dál?

Vědecká komunita už nyní plánuje systematické pátrání po dalších dlouhoperiodických tranzientech. Objev ASKAP J1832-0911 totiž ukázal, že kombinovaná analýza více typů záření může odhalit vesmírné jevy, které bychom jinak přehlédli. Celou vědeckou studii najdete v žurnálu Nature, vydané 28. května 2025: