Jenže řada látek, které se berou jako možné známky života, vzniká i bez něj. Metan, kyslík nebo oxid dusný mohou být výsledkem čistě geologických procesů. To, co na první pohled vypadá jako průlom, se pak často rozpadne při detailnějším rozboru.

Právě tuto nejistotu se snaží obejít studie, za kterou stojí Harrison B. Smith z Earth-Life Science Institute při Institute of Science Tokyo a Lana Sinapayen z National Institute for Basic Biology. Jejich práce s názvem „An Agnostic Biosignature Based on Modeling Panspermia and Terraforming“ vyšla 9. dubna 2026 v The Astrophysical Journal.

Pohled, který dává smysl až v celku

Autoři vycházejí z jednoduché úvahy. Pokud život ve vesmíru existuje a má schopnost se šířit, neměl by zanechávat izolované stopy. Spíš by postupně ovlivňoval víc míst najednou.

V jejich modelu hraje roli panspermie, tedy možnost, že se mikroorganismy dostávají mezi planetami. Pokud se někde uchytí, začnou měnit prostředí. A pokud se tento proces opakuje, začnou se některé planety podobat víc, než by odpovídalo náhodě.

Nejde o to, že by byly stejné. Spíš vykazují podobné znaky v čase i prostoru. Právě tyto souvislosti mohou být podle autorů spolehlivější než jednotlivé chemické stopy.

Výzkumný tým k tomu použil agentní simulace, ve kterých sledoval, jak by se takový proces mohl vyvíjet v rámci hvězdných systémů. Výsledkem jsou statistické vazby mezi polohou planet a jejich vlastnostmi.

Méně jistoty

Tento přístup má jednu zásadní výhodu. Nevyžaduje přesnou představu o tom, jak život vypadá. Neřeší konkrétní molekuly ani procesy. Sleduje spíš důsledky, které by měl mít bez ohledu na formu.

Podle Harrisona B. Smithe tak není nutné čekat na jeden jasný důkaz. Důležitější může být sledovat, jak se planety chovají jako celek. Lana Sinapayen k tomu dodává, že i zcela odlišný život by mohl zanechávat podobné stopy v širším měřítku.

Součástí studie je i návrh, jak vybírat planety pro další pozorování. Místo jednotlivých kandidátů se pracuje se skupinami, které vykazují podezřelé podobnosti. Cílem není zachytit všechno, ale snížit riziko omylu.