Mise Artemis 2 má být prvním pilotovaným letem programu Artemis program a zároveň prvním případem od roku 1972, kdy se lidé vydají dál než na nízkou oběžnou dráhu Země. Tehdy šlo o misi Apollo 17, která uzavřela jednu éru. Nyní se zdá, že začíná nová éra kosmonautiky a letectví.

Cílem Artemis 2 sice není přistání na Měsíci, na to ještě nejsou úplně připraveni, nicméně je v plánu desetidenní let v jeho okolí a posléze návrat zpět na Zemi. To se může se zdát jako velmi slabý výkon.

KOMENTÁŘ: Někdo by si mohl myslet, že lidstvo strávilo 54 let zbytečnými válečnými konflikty, pandemiemi a vzájemným ekonomickým vykořisťováním, zatímco na Měsíc se neletělo od roku 1972 ani jednou. Tento časový skok, kdy se "neprovádělo nic prospěšného a revolučního", je opravdu dlouhý, proto podobná stanoviska, která by někteří mohli zastávat, jsou zcela pochopitelná.

Na straně druhé si NASA touto misí potřebuje ověřit, zda na to po tolika letech stále máme (jako lidstvo). Chce mít jistotu, že všechny moderní systémy fungují bezpečně i v podmínkách hlubokého vesmíru. To je velmi zodpovědný a chválihodný přístup.

Raketa, která má vrátit lidstvo dál do vesmíru

Srdcem celé mise je nová supertěžká raketa Space Launch System (SLS), která je nejsilnější raketou, jakou NASA kdy postavila. Na jejím vrcholu se nachází kosmická loď Orion spacecraft, určená pro přepravu astronautů mimo oběžnou dráhu Země.

Celý tento stack už stojí na rampě 39B v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Na místo byl taktéž dopraven pomocí ikonického pásového transportéru, což je samo o sobě logistický výkon. Celý takový přesun z montážní haly může trvat několik hodin a probíhá extrémně pomalu.

Zajímavé je, že tohle není první přesun této sestavy na rampu. Už v lednu se NASA připravovala na dřívější termín startu, ale technické komplikace nakonec vedly k návratu zpět do montážní budovy.

Technické problémy jsou každodenní chleba

Kosmické lety, zvlášť ty pilotované, jsou extrémně komplexní a není zase až tak překvapivé, že se během příprav objevily komplikace. Jedním z problémů byl únik kapalného vodíku během takzvané „wet dress rehearsal“, což je jistá simulace startu, při které se do rakety tankuje skutečné palivo a testují se všechny procedury.

Po opravě úniku se sice podařilo zkoušku úspěšně dokončit, ale brzy se objevil další problém... Tentokrát byla trable s přívodem helia do horního stupně rakety. Ten už nešlo vyřešit přímo na rampě, proto došlo k onomu návratu sestavy do montážní haly.

To dobře ilustruje přístup, že zkrátka v kosmonautice není spěch nikdy na prvním místě - ani není ideální. Každý detail musí být stoprocentně spolehlivý, poněvadž je zde odpovědnost za lidské životy.

Posádka: zkušenosti i nová jména

Na palubě Orionu poletí čtyři astronauti: Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Koch a Jeremy Hansen z Kanadské vesmírné agentury.

Každý z nich přináší do mise jiné zkušenosti, ale pro všechny půjde o historický let. Zvlášť zajímavé je, že Christina Koch se může stát jednou z prvních žen, které se dostanou tak daleko od Země.

Startovní okno a realita plánování

NASA aktuálně cílí na začátek dubna, konkrétně na 1. dubna, ale jak už to u kosmických misí bývá, jde spíš o optimistický scénář než pevně dané datum.

Startovací okna jsou naplánována na několik dní po sobě, přibližně do 6. dubna. Další možnost se otevírá na konci měsíce. NASA se ale soustředí především na dubnový termín a další varianty zatím příliš nekomentuje.