Zdroj

V době Karla Čapka byl robot podobný spíše humanoidu, který usnadní lidem práci a bude pracovat místo nich. Vědeckofantastickou představu ovšem lidstvo mezitím proměnilo v realitu. V dnešní době již začínají být roboti celkem běžnou součástí života v různých podobách, dokonce i humanoidní verze se začínají začleňovat postupně do pracovního procesu. 

Všechny tyto roboty však spojuje normální velikost, viditelná pouhým okem. Výzkumný tým z Northwestern University nicméně sestrojil robotického kraba na dálkové ovládání, který je dokonce tak malý, že se dokáže procházet i na hraně mince. Těmto miniaturním robotům se pak říká nanoboti a ve sci-fi literatuře se objevují již poměrně dlouho. 

Smyslem nanobotů je, že díky svým miniaturním rozměrům se dokážou pohybovat uvnitř živých tvorů, a to jak za účelem výzkumu, tak za účelem vykonání nějakého úkolu či doručení léků na konkrétní místo v těle. Všichni nanoboti, kteří byli doposud sestrojeni, byli spíše malé kapsle, které se nechaly unášet například trávicím ústrojím bez sebemenší možnosti ovlivnit směr či se nějak hýbat.

V tom spočívá unikátnost nanobota z Northwestern University, protože ten má sadu nohou a operátor ho tak může bezdrátově a na dálku řídit. Šířka nového robota je jen půl milimetru a za sekundu urazí až polovinu délky svého těla. Nejde tak o žádného rychlíka, ale je zkrátka malý, lehký a může se hýbat.

Pohyb pak probíhá poměrně jednoduše a primitivně. Krab je totiž vytvořen ze slitiny s tvarovou pamětí, která má na sobě povrchovou úpravu ze skla, která nohu deformuje. Při působení tepla se však noha vrací do svého výchozího tvaru. Tím dojde k pohybu nohy a pohybu dopředu. Operátor tak může pomocí přesného laserového paprsku zahřát konkrétní bod na těle kraba a donutit ho k chůzi, otočení nebo dokonce i skoku. Doufejme, že tato technologie bude vždy sloužit jen dobrým účelům.