Nová studie vědců z Aaltovy univerzity a Helsinské univerzity přichází s překvapivým, a pro někoho možná až nepříjemně upřímným závěrem: Rozhodující pro to, jak dobře umíme pracovat s počítačem, není jen praxe. Důležitější roli hrají kognitivní schopnosti – tedy naše schopnost vnímat, přemýšlet, plánovat a pamatovat si.

Paměť, pozornost, plánování – víc než klikání

Výzkum se zaměřil na praktické úkoly. Žádné dotazníky, kde by si lidé odhadovali svoje schopnosti. Tentokrát šlo o reálné testování. Účastníci museli nainstalovat software, vyplnit formuláře, orientovat se ve složkách, hledat informace a pracovat s běžnými programy. Vědci zkoumali, co rozhoduje o úspěchu – a vyšlo jim to jasně: nejdůležitější jsou pracovní paměť, schopnost soustředit se a tzv. exekutivní funkce, tedy schopnost plánovat a organizovat kroky.

To vysvětluje, proč někdo bez většího tréninku zvládne komplikované úkoly, zatímco jiný i po desátém pokusu pořád neví, kam kliknout. V běžném životě si často myslíme, že schopnosti přijdou „cvikem“. Ale tady jde o něco hlubšího – o to, jak naše mysl zvládá strukturovat a vyhodnocovat informace.

Zdroj: Shutterstock

I přes důraz na mentální schopnosti se studie shoduje na jednom dlouhodobě známém faktoru: věk hraje zásadní roli. Starší účastníci potřebovali na úkoly více času, častěji se ztráceli a vnímali je jako náročnější. To není překvapivé – stárnutím klesá rychlost zpracování informací i kapacita pracovní paměti.

Ale je důležité zdůraznit, že nejde jen o věk samotný, ale právě o jeho vliv na mentální výkon. Vědci upozorňují, že uživatelská rozhraní se v posledních letech zkomplikovala – aplikace mají víc funkcí, více vrstev, více možností. A to nahrává těm, kdo zvládnou přemýšlet „dopředu“, pamatovat si kontext a mít přehled o tom, co už udělali.

Proč nestačí školení

Výsledky studie zpochybňují běžnou představu, že problém s počítači je jen otázkou cviku. „Rozdíly mezi lidmi nelze vyrovnat pouze tréninkem,“ říká profesor Antti Oulasvirta z Aaltovy univerzity. Jinými slovy – i když někomu dáte stejné školení a stejné podmínky, výsledky budou rozdílné. A ty rozdíly mají kořeny v kognitivních schopnostech.

To vyvolává důležité otázky. Například – jak má vypadat digitální vzdělávání? Máme dál sázet na to, že lidé se „nějak naučí“, nebo bychom měli přizpůsobit techniku lidem, ne naopak?

Zapomenutý ideál jednoduchosti

Studie připomíná i něco, na co se v technologickém světě často zapomíná: ideál jednoduchého, srozumitelného rozhraní. Ve snaze přidávat funkce a inovace se často zapomíná na to, že ne každý uživatel má stejné schopnosti. Právě to podle autorů studie prohlubuje tzv. digitální propast – rozdíl mezi těmi, kdo techniku ovládají, a těmi, kdo v ní tápou.

„Nemůžeme podporovat rovnost v digitálním světě, dokud nevyřešíme tenhle základní problém,“ říká Oulasvirta. Podle něj je nutné se vrátit k myšlence přístupnosti, a to nejen pro seniory, ale i pro lidi s nižšími mentálními kapacitami, poruchami učení nebo prostě jen s jiným typem myšlení.