Výzkum obří pravěké hrobky, která je umístěna severně od Paříže, signalizuje, že kolem roku 3000 př. n. l. došlo k téměř úplnému zhroucení místní populace. A lidé, kteří přišli poté, už nebyli potomky těch původních.

Mezinárodní tým vědců vedený odborníky z Kodaňské univerzity analyzoval DNA 132 jedinců pohřbených v megalitické hrobce poblíž obce Bury, asi 50 kilometrů severně od Paříže. Závěry publikované v časopise Nature Ecology & Evolution významně zatočily s dosavadním názorem na období, které je pojmenováno jako neolitický úpadek. Bylo to konkrétně to období, během něhož se populace v mnoha částech severní Evropy prudce snížila.

Hrobka používaná dvěma zcela odlišnými populacemi

Samotná hrobka byla využívána ve dvou oddělených obdobích. Nejprve to vypadalo tak, že jde pouze o pokračování jedné komunity v průběhu generací. Ovšem následná genetická analýza ukázala něco mnohem překvapivějšího, kdy lidé pohřbení v pozdější fázi nebyli příbuzní s těmi staršími.

Vyplývá z toho tedy to, že mezi oběma obdobími pravděpodobně došlo k téměř úplné výměně obyvatelstva.

Starší skupina geneticky odpovídala zemědělským populacím mladší doby kamenné ze severní Francie a Německa. Pozdější obyvatelé naopak vykazovali silné genetické vazby na jižní Francii a Pyrenejský poloostrov, proto je dosti možné, že původní komunita z velké části zmizela a následně byla nahrazena lidmi, kteří přišli z jihu Evropy.

Co způsobilo onen kolaps?

Primárně si musíme položit otázku, proč k tak dramatickému zlomu vůbec došlo.

Vědci to částečně rozklíčovali analýzou veškerého genetického materiálu zachovaného v kostech. Objevili stopy několika nebezpečných patogenů. Mezi nimi byla i bakterie Plague způsobená bakterií Yersinia pestis, což je ta samá, která později vyvolala slavné morové pandemie v období středověku.

Vedle toho objevili také známky návratné horečky přenášené vší, způsobené bakterií Borrelia recurrentis.

Navzdory tomuto zjištění vědci upozorňují, že samotný mor s největší pravděpodobností nebyl jedinou příčinou katastrofy. Spíše šlo o kombinaci několika faktorů:

• ⚫ infekčních nemocí,
• ⚪ environmentálního stresu,
• 🔴 možných klimatických změn,
• 🔵 sociálních konfliktů,
• 💥 a destabilizace tehdejších komunit.

Zajímavé jsou také antropologické poznatky. Analýza kosterních pozůstatků ukázala neobvykle vysokou úmrtnost, zejména u dětí a dospívajících. Takový demografický pattern bývá typický pro společnosti procházející hlubokou krizí - třeba zrovna onou zmíněnou epidemií, hladomorem nebo sociálním rozpadem.

Jedné společnost skončila a vznikla jiná

Studie ale není zajímavá jen z hlediska genetiky. Znázorňuje rovněž i zásadní změnu ve fungování tehdejší společnosti.

Ve starší fázi pohřbívání byly v hrobce ukládány celé rozvětvené rodiny napříč několika generacemi. Na základě toho se můžeme domnívat, že to byly poměrně soudržné komunity založené na širších příbuzenských vazbách.

Pozdější období však vypadá zcela odlišně. Pohřby se stávají selektivnějšími a výrazně dominuje jedna mužská linie. Takže je zde náznak přechodu k více hierarchické společnosti, kde moc a postavení byly soustředěny do užší skupiny lidí.

Archeologové v tom vidí možný důkaz širších společenských změn, které probíhaly po celé Evropě na konci neolitu.

Proč přestaly vznikat megality?

Jeden z největších dopadů studie je možné vysvětlení zániku megalitických staveb.

Je to opravdu mnoho tisíc let, kdy lidé v Evropě budovali monumentální kamenné hrobky, dolmeny a další obrovské stavby. Pak ale jejich výstavba poměrně náhle skončila. Dlouho nebylo jasné proč.

Nové genetické důkazy zvýrazňují jednoduchou možnost, kdy ony civilizace, které tyto monumenty stavěly, zkrátka zmizely.

Jestliže skutečně došlo k masivnímu populačnímu kolapsu napříč severní a západní Evropou, dávalo by smysl, že se přerušily i kulturní tradice spojené s budováním megalitů.

To docela podporuje rostoucí množství důkazů, že neolitický úpadek nebyl žádnou lokální událostí omezenou na Skandinávii nebo severní Německo, ale rozsáhlým evropským fenoménem.