Neandrtálci a Homo sapiens: Dva příběhy jedné evoluce

Neandrtálci (Homo neanderthalensis) a moderní lidé (Homo sapiens) se setkávali opakovaně během desítek tisíc let. Nejstarší důkazy o genetickém propojení pocházejí už z období před více než 200 000 lety. Neandrtálci, kteří se vyvinuli ze společného předka s lidmi, migrovali z Afriky mnohem dříve než Homo sapiens – pravděpodobně před 650 000 až 500 000 lety. Tito robustní lovci a sběrači obývali Evropu a západní Asii, než před přibližně 39 000 lety vyhynuli.

Přesto se zdá, že pouze jedno konkrétní období, kdy Homo sapiens začali pronikat na území neandrtálců v Evropě, zanechalo trvalý genetický otisk, který sdílí téměř všechny dnešní neafrické populace.

Jak staré DNA odkrývají minulost

Jedna z nových studií, publikovaná v časopise Nature, se zaměřila na analýzu DNA ze sedmi jednotlivců, kteří žili v období před 49 000 až 42 000 lety. Týmu vědců pod vedením Johannese Krauseho z Max Planckova institutu pro evoluční antropologii se podařilo sekvenovat genom lidí objevených na lokalitách Ranis v Německu a Zlatý kůň v České republice.

Mezi těmito vzorky byla objevena i nejstarší známá lidská rodina: matka, její mladá dcera a další členové širší rodiny z Ranisu. Tito lidé sdíleli 2,9 procenta genů neandrtálského původu. Délka těchto genových segmentů vědcům umožnila odhadnout dobu, kdy došlo k mezidruhovému křížení – přibližně před 47 000 lety.

Druhý tým, vedený Priyou Moorjani z Kalifornské univerzity v Berkeley a Benjaminem Peterem z Max Planckova institutu, analyzoval větší dataset, který zahrnoval 59 starověkých lidských genomů a genomů 275 současných lidí. Výsledky opět ukázaly na jedno výrazné období křížení, k němuž došlo zhruba mezi 50 500 a 43 500 lety.

Zdroj: Shutterstock

Co se dělo s neandrtálskými geny?

Studie odhalily fascinující proces přírodního výběru. Během pouhých 100 generací se lidský genom změnil do podoby, jakou známe dnes – s některými částmi bohatými na neandrtálské geny a jinými, kde tyto geny téměř chybí. Například moderní X chromozom obsahuje jen málo genů neandrtálského původu, což naznačuje, že některé jejich vlastnosti mohly být v evolučním kontextu nevýhodné.

Podle Joshuay Akeyho, genomika z Princetonské univerzity, tyto oblasti lidského genomu mohou obsahovat klíče k tomu, co dělá moderní lidi odlišnými od jejich vyhynulých příbuzných. „Pokud existují genetické základy našich rozdílů, pak je najdeme právě zde,“ vysvětluje Akey.