Někteří z nás si třeba někdy říkali, jaké by to bylo potkat neandrtálce a poznat, jací vlastně byli? Tito naši předci žili před 45 000 lety a dodnes se zachovalo v každém neafrickém homo sapiens sapiens 3% neandrtálské DNA. V současnosti se slovo neandrtálec používá mimo jiné i jako nadávka, při tom mozek neandrtálce byl větší než mozek současných lidí. Neandrtálci již ovládali například řeč, abstraktní myšlení i náboženské rituály.

Jací byli, zůstane nejspíše dlouho záhadou, ale v budoucnu bude pravděpodobně možné vytvořit kyborga s mozkem neandrtálce. Alysson Muotri, genetik z Kalifornské univerzity v San Diegu (UCSD) spolu se svým týmem již dokázali vytvořit neandrtálské „organoidy“ v petriho misce.

Při klasickém výzkumu se vytváří tzv. buněčná suspenze a kultury, které dokáží vytvořit určitou strukturu buněk. Alysson však použil kmenové buňky, které pak následně vytvořili organoid. Tento organoid představuje miniaturní 3D model orgánu, díky čemuž mohou vědci podrobněji zkoumat patologii jednotlivých orgánů.

Vědci zkřížili starověkou DNA získanou z neandrtálců, kmenové buňky a techniku CRISPR na úpravu genu využívanou v molekulární genetice. Výsledkem je mini mozek neandrtálce, který je místo krví vyživován laboratorně v petriho misce.

Homo sapiens se od člověka neandrtálského liší pouze v 200 genech. Muotri se proto zaměřil na jeden konkrétní gen NOVA1, jehož hlavním úkolem je vývoj neuronů. Při poruše tohoto genu mohou při vývoji nastat komplikace typu schizofrenie nebo autismus. Tento gen je velice podobný jako u současných homo sapiens sapiens, rozdíl však najdeme u jednoho spárování bází.

Celý tento výzkum pomáhá vědcům srovnat „neanderoid“ včetně mozkového organoidu s dosavadními poznatky. Již při počátečních testech byly zaznamenány značné rozdíly. Konkrétně se jednalo o synaptické spojení, kterých má neandrtálský mozek daleko méně než mozek současného člověka.

I když to nebylo původním záměrem Muotriho, zjistil, že abnormální síť a vývoj mozkových buněk je velice podobná těm, které pozoroval při vývoji mozkových buněk dětí trpících autismem.

V současné fázi již tyto neandrtálské organoidy dokáží detekovat elektrické signály, které pocházejí z tkáně. Dalším krokem bude napojení těchto organoidů na roboty „typu krab“ podobné těm, o kterých jsme již psali. Poté by je chtěli vědci postavit proti sobě a nechat je nějakým způsobem na sebe reagovat.

Muotri však není jediný, kdo se zabývá otázkami týkající se neandrtálců. Dalším takovým vědcem je např. švédský genetik Svante Pääbo z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku. Právě Pääbo rozluštil v roce 2010 kompletní neandrtálský genom, a tím de facto umožnil současný výzkum a vývoj neandrtálského mozku.

Skupiny genů se u neandrtálců vyskytovaly ve zvláštních variantách. Pääbo se v současnosti snaží spolu se svým týmem jednotlivé úseky naší DNA vyměnit za ty úseky, které odpovídají DNA neandrtálců. Naše DNA se tak má dočkat úprav na zhruba 30 000 místech. Na to je však současné genetické inženýrství prozatím krátké. 

Mozek a celá jeho struktura a neuronová síť je mnohonásobně složitější, než je obyčejný vypěstovaný organoid. Organoid třeba nevykazuje ani typické mozkové aktivity, které se zachycují pomocí EEG. I přes to se dá podrobit organoid výzkumu, který dokáže zjistit mnohé informace. Na rozdíl od Muetriho, který se zaměřil pouze na jeden gen, se Pääbovi ještě nepodařilo vypěstovat funkční organoid neandrtálce.