Silné bouře v oblastech u Grónska a Newfoundlandu nejen rozbouří moře, ale také „zazvoní“ na Zemi jako na zvon. Když se masa vody pohybuje po oceánském dně, generuje specifické typy seismických vln – známé jako PKP vlny. Tyto vlny cestují skrze zemské jádro a objevují se znovu tisíce kilometrů daleko.

A právě tyto vlny zachytili australští vědci během jižního léta pomocí jedinečných spirálových seismických polí, rozmístěných v odlehlých oblastech Queenslandu a Západní Austrálie.

Technologie jako z jiného světa

Pro záznam vln museli vědci navrhnout zcela nový přístup. Vznikla dvojice spirálovitých sítí seismometrů – každá o rozměrech 50 x 50 kilometrů – díky kterým bylo možné zachytit nepatrné, ale konzistentní mikroseismické signály.

„Tyto signály jsou extrémně slabé – často pod hranicí detekce běžného senzoru. K jejich záznamu je potřeba sofistikovaný přístroj, umístěný na velmi klidném místě daleko od lidské aktivity,“ vysvětlil doktorand Abhay Pandey z ANU, který se na studii podílel.

Jak bouře pomáhá prozkoumávat jiné planety

Vedoucí seismolog prof. Hrvoje Tkalčić upozorňuje, že význam tohoto výzkumu dalece přesahuje samotnou Zemi. „Pokud se nám podaří umístit podobná seismická pole na jiné planety nebo měsíce, i tam by bylo možné odhalit vnitřní strukturu těles pomocí atmosférických nebo oceánských signálů, podobných těm, které jsme zachytili.“

Zdroj: Shutterstock

To otevírá novou možnost – zkoumat planety bez tektoniky, bez vulkanismu a bez zemětřesení. Stačí, aby měly atmosféru nebo vnitřní moře, které budou „rozehrávat“ jejich jádro podobně jako Země.

Proč právě Austrálie?

Australský kontinent má několik výhod. Leží daleko od seismicky aktivních zón, je tichý, má stabilní podloží a přitom se nachází téměř přesně na opačné straně planety než oblast původu těchto vln. To z něj dělá ideální místo pro jejich pozorování.

Navíc ANU disponuje špičkovou infrastrukturou včetně národní databáze oceánských seismometrů, které pomáhají rozšířit záběr měření i na mořské dno.

Záhada mikroseismického šumu

Podivné signály pocházející z oceánu nejsou způsobeny zemětřeseními. Jde o tzv. mikroseismický šum – slabé, ale vytrvalé vlnění vznikající interakcí mezi vlnami a dnem oceánu. Nejčastěji se objevuje v rozmezí periody 4–6 sekund – a právě v tomto frekvenčním pásmu se nacházely i signály z nové studie.

Cenná alternativa k zemětřesením

Vědecký tým upozorňuje, že severní Atlantik je sice seismicky aktivní, ale jeho otřesy bývají slabé a málo vhodné pro hlubší průzkum nitra Země. Bouře však přinášejí silnější a déle trvající zdroj seismické energie – a to v pravidelných sezónních cyklech.

Díky tomu mohou vědci sledovat, jak tyto vlny procházejí jádrem a pláštěm planety, a lépe si představit jeho strukturu, složení a dynamiku.

Tento výzkum ukazuje, že Země sama nabízí nástroje k vlastnímu poznání – jen je třeba je umět poslouchat. Vlny, které dříve věda považovala za šum, se nyní ukazují jako klíč k odemčení tajemství nejen našeho světa, ale i těch vzdálených, neznámých.

Jak říká profesor Tkalčić: „Je to jako bychom se naučili slyšet ozvěnu jiné planety. Jen zatím přichází z Atlantiku.“