Myšlenka, že by člověk dokázal nechat znovu dorůst ztracenou ruku nebo nohu, patřila dlouhá desetiletí spíš do sci-fi. Nový výzkum publikovaný 14. dubna 2026 v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences ale ukazuje, že realita se této představě začíná přibližovat.

Tým vědců z několika amerických univerzit, včetně Wake Forest University, Duke University a University of Wisconsin-Madison, se zaměřil na něco překvapivě jednoduchého. Na geny, které sdílí tři velmi odlišné druhy živočichů. Axolotl mexický, laboratorní myš a zebřička. Každý z nich má jinou schopnost regenerace, ale právě společný genetický základ se ukázal jako klíčový.

Vedoucí výzkumu Joshua D. Currie z Wake Forest University upozornil, že jde o zásadní objev. Podle něj existují univerzální genetické programy, které řídí regeneraci napříč různými druhy. Jinými slovy, příroda už dávno našla řešení. A vědci ho teď začínají chápat.

Klíčové geny a první pokusy

Výzkum se soustředil na skupinu tzv. SP genů, konkrétně SP6 a SP8. Tyto geny se aktivují v regenerující se pokožce a spouštějí procesy, které vedou k obnově tkání. U axolotlů jsou zásadní pro dorůstání celých končetin. U zebřiček umožňují opakovanou regeneraci ploutví. A u myší hrají roli při obnově špiček prstů.

Právě experimenty s těmito geny přinesly zajímavé výsledky. Když vědci pomocí technologie CRISPR odstranili gen SP8 z genomu axolotla, zvíře přestalo správně dorůstat kosti. Podobný efekt se objevil i u myší, kterým chyběly geny SP6 a SP8. Jejich schopnost regenerace byla výrazně narušená.

Na tyto poznatky navázal tým Davida A. Browna z Duke University. Ten využil genetický prvek objevený u zebřiček a vytvořil experimentální genovou terapii. Pomocí virového nosiče dodal do tkáně molekulu FGF8, která je běžně aktivovaná právě genem SP8. Výsledkem bylo částečné obnovení schopnosti dorůstání kostí u myší.

Podle dat Global Burden of Disease dochází na světě každoročně k více než jednomu milionu amputací. Důvody jsou různé. Od komplikací spojených s diabetem přes úrazy až po rakovinu nebo infekce. S rostoucím věkem populace a nárůstem civilizačních onemocnění se očekává, že toto číslo bude dál růst.

Současná medicína se spoléhá hlavně na protézy nebo rekonstrukční chirurgii. Nový výzkum ale naznačuje jiný směr. Obnovu vlastních tkání. Ne jen náhradu, ale skutečný návrat funkce, včetně citlivosti a pohybu.

Joshua D. Currie upozorňuje, že jde zatím o základní výzkum. Přenos do klinické praxe bude trvat roky. Přesto považuje studii za důležitý krok. Podle něj může genová terapie doplnit další přístupy, jako jsou kmenové buňky nebo bioinženýrské struktury.