Vedle každoročního plnohodnotného dílu Assassin’s Creed vycházejí poslední roky často i doprovodné tituly. Vloni po úspěšném Black Flag přišla konverze PS Vita titulu Assassin’s Creed: Liberation a neúspěšné Unity doprovodil Rogue. Všechny tyto tituly ale měly společný základ, nad kterým by vám stačil jediný letmý pohled, abyste si jej okamžitě zařadili do kategorie Assassin’s Creed. 

Pohled z třetí osoby, hutná akce, kinematografický zážitek, vysoký rozpočet. Assassin’s Creed Chronicles přišel tyto stereotypy zlomit, neboť má více společného s náhražkami na kapesní konzole, než s hlavními zástupci série, na které jsme zvyklí.

Hra by se dala označit za pokus, zda série zvládne udržet pohromadě i jiný žánr na hlavních herních platformách (PC, PlayStation 4 a Xbox One).

Assassin’s Creed Chronicles se dělí celkem na tři části, z nichž se každá zaměřila na jiné zasazení. Epochou prvního podtitulu je Čína 16. století, zbývající části se zaměří Indii a Rusko. Příběhové pozadí ani v jednom z podtitulů není neznámou, vždy má kořeny v nějakém produktu značky (filmy, komiksy,...). Zároveň se jedná o indicii, že si tato zasazení (i postavy) nejspíš nezaslouží plnohodnotný díl, a tak se Ubisoft rozhodl je pokrýt alespoň spinoffem útěchy. 

Opět se setkáváme, Mentore

V případě Číny se vydáváme po stopách Shao Jun, kterou fanoušci mohou znát z animovaného filmu Assassin’s Creed: Embers, kde jsme se navždy rozloučili s Ezio Auditorem. V Assassin’s Creed Chronicles se s ním znovu setkáváme, i když jen ve formě flashbacků.

Tutoriálové pasáže pokrývají trénink, kterým Shao Jun v Embers prošla mimo záběry. Ezio Auditore nicméně vyměnil dabéra, a tak jeho postava přichází o svoji nejdůležitější složku. Krom vysvětlivek k herním mechanikám ale beztak nic příběhového neřekne, a tak se jedná spíš jen o vatu. 

Scénář celkově pokulhává víc než Achilles Davenport o holi. Vše se zaměřuje na tajemnou krabičku, kterou Ezio v Embers předal Shao Jun, žádné nové informace se ale ve hře nevyskytnou. Celý příběh je absolutně zbytečný a kdyby mezi první a poslední misí zbytek hry neexistoval, nestalo by se vůbec nic. Vyprávěn je skrze animované cutscény stylizované do kreseb, které důstojně omlouvají absenci vyššího rozpočtu na jakékoliv motion-capture scény. 

V podobném grafickém stylu se nesou i samotné úrovně. Efekty, prostředí i animace jsou stylizovány do tahů štětcem a snaží se kopírovat styl čínské tušové malby. Bude zajímavé sledovat v akci příští dodatky z Indie a Ruska. V obou případech se bude příběh točit okolo hrdinů již vydaných komiksových sérií, lze tedy očekávat především inspiraci z nich. 

Ačkoliv hra z estetické stránky výrazně vybočuje ze série, nádech značky je cítit alespoň z akce. Pohyby jsou plynulé, útoky se pěkně kombinují a mnohé elementy (šplhání, úkryty, vraždy) byly do 2.5D převedeny úctyhodně.

Každý svého stylu strůjce

V nabídce jsou celkem tři styly, kterými lze hru projít – stín, asasín, rváč. V prvním případě nesmíte zabít ani upozornit jediného strážného, tedy projít absolutně bez povšimnutí. Rváč se naopak zaměřuje na souboje, komba a co nejefektivnější zneškodnění nepřátel. Bohužel je soubojový systém až příliš nezáživný a přísný. Styl asasína je takový mezník mezi nimi – zneškodníte každého, kdo vám přijde do cesty, ale poplach není váš kamarád. 

Na pomoc se vám v průběhu hry odemkne několik schopností (k odlákávání stráží), k nimž naleznete využití jen během kradmého stylu. Všude jinde si jinak poradíte i s tím nejprimitivnějším řešením. 

Není nutné si vybrat pouze jeden styl, naopak je nejzáživnější cestou kombinace všech tří, v závislosti na situaci. Vyhodnocení samo pochopí, jak jste jakou část hry zamýšleli projít, a podle toho bodově ohodnotí úspěšnost daného stylu. Nejsou vyhodnocovány celé úrovně, ale jednotlivé pasáže mezi checkpointy, a tak je možné přístup dynamicky střídat. 

Je jen na vás, jestli chcete hru projít celou na jeden daný způsob nebo improvizovat a vše řešit tak, jak vám přijde v danou chvíli vhodné. Důležité je, zda splníte podmínky nutné k vysokému bodovému ohodnocení zvoleného stylu. Design úrovní si rozhodně zaslouží pochvalu. 

Přestože hra vyšla na PC a vizuálně vypadá tak, že se na ni technicky nedá takřka nic zkazit, je realita krutá. Nebo Ubisoft. Nabídka grafického nastavení je omezená (nastavit lze jen rozlišení), na druhou stranu – co měnit v nastavení u takovéto hry, takže oko lze ještě přimhouřit. Ale optimalizace je naprosto tristní. Na námi testované sestavě s AMD FX-6100 a R9 290X v 8GB variantě od Sapphire nepřesáhla čtvrtina oblastí ani hranici 15 FPS. Ehm…

Assassin’s Creed Chronicles: China je hra velmi krátká. Zvládnete ji udolat během odpoledne. Na druhou stranu stojí pouze 10 dolarů, což by na první pohled mohlo omluvit i ne zrovna špičkový zážitek. Když se ale vezme v potaz, že jde jen o první ze tří kapitol, výsledná cena trilogie vyjde na 30 dolarů, což už tak optimisticky nezní.

Verdikt

Assassin’s Creed Chronicles: China dokázal, že série funguje i coby plošinovka. Bohužel byl potenciál přebit nudným scénářem, špatnou optimalizací a některými přebytečnými prvky. Snad se zbylé dvě kapitoly poučí z chyb té první.