Vývojářské studio FromSoftware má za sebou už pěknou řádku ultra obtížných RPG a nutno říct, že až na pár menších přešlapů všechny jejich tituly slavily úspěch. Nyní, jakoby bylo na čase zúročit veškeré zkušenosti a znalosti a vytvořit ten pravý klenot. Inu. Ano i ne.

Atmosféra třetího dílu trilogie Dark Souls by se dala místy krájet. Dostáváte se do depresivního světa, kde vlastně ani nevíte co děláte. Zachraňujete ho, nebo ničíte? Jste ti hodní, nebo zlí? Tyhle otázky si při hraní budete pokládat neustále dokola. Procházíte kdysi mocnou a krásnou říší, nyní napadenou nákazou Hollow a jak je zvykem FromSoftware z jejich předchozích titulů: téměř do samotného konce se vlastně nic nedozvíte.

Získáte jen neurčité střípky příběhu a náznaky, které by stejně dobře mohly být jen výkřiky zoufalce plujícího v oceánu temných myšlenek ztraceného narkomana. Ale funguje to! Funguje to zatraceně dobře. Každá lokace je propracovaná do nejmenších detailů a pokud znáte lore předchozích dvou dílů, budete se tetelit radostí nad známými dialogy, osobami, či místy. To, co na první pohled může vypadat jak nesrovnalost, vám později vyrazí dech, protože objevíte souvislosti a budete si jen poklepávat na čelo, že jste to neviděli dříve. Milovníci série si tedy příjdou na své.

Nekompromisní výzva

Ti, kteří hrají Dark Souls III poprvé, by měli dodržet rady nastíněné nadpisem a připravit si tunu antidepresiv. Hra je obtížná, i když by skalní fanda oponoval názorem, že oproti jedničce je to brnkačka. Nad tímto zvoláním však bude nováček po páté smrti během deseti minut jen kroutit nevěřícně hlavou. 

Hra se s obtížností drží své reputace a také proto se časem stane osobní výzvou. Většinu doby hraní budete chtít hru vypnout, odinstalovat, formátovat disk a utéct do Mexika. Ale zbylý čas budete vrtět hlavou nad rozmanitostí lokací a nepřátel a kochat se vizuálním zpracováním hry. A ještě menší podíl času budete sedět před počítačem či konzolí a vychutnávat si pocit vítezství a euforie, kdy jste toho, či onoho bosse konečně porazili po hodinovém snažení, či jste prošli lokaci bez ztráty duší.

Spokojeně pak uklidíte bublinkovou fólii do šuplíku zase na příště a půjdete spát. A druhý den to stejně znova nedočkavě zapnete a budete se modlit, ať máte dost rychlé prsty a silné nervy. A právě taková odměna vás nutí Dark Souls III hrát stále dál a dál.

Dokonce i když hru dohrajete, neodoláte a začnete ji hrát od znova, tentokrát na větší obtížnost. A proč? Protože musíte té hře ukázat, že ji pokoříte i tentokrát. 

Vyprávěj si sám

Úvodní příběh je prostý a nechutně divný, jak je u pánů z FromSoftware zvykem. Jste jedním z Unkindled, nerozdmýchaných, a snažíte se najít ztracené Lords of Cinder. Jejich trůny zejí prázdnotou a svět se rozpadá. Z neznámých krajin přicházejí poutníci, aby se poklonili neznámo komu. Všichni jsou neznámo proč mrtví a seschlí u cest, kde zemřeli při své svaté (i když použít slovo svatý je téměř bolestivá záležitost v případě této hry ) pouti. Neznámo proč dokonce i najdete jednoho poutníka živého a neznámo proč…. Dobrá stačí. Nevíte. Vůbec. Nic.

Samotný příběh nabízí jako vždy velký prostor pro vlastní interpretaci a vy si můžete jen domýšlet, zda jste to vše pochopili správně. A jaký je tedy správný výklad? Žádný takový není. Zkrátka a dobře nabídne Dark Souls III hodiny zábavy a pokud se zamyslíte i nad samotným Lore a příběhem, tak další hodiny pozřou úvahy o světě jako takovém.

Na hraní vás nemůže nic připravit. Snad jen odehrání Dark Souls I a II. Nápis You died budete vídat častěji, než je zdrávo. Ostatně tento nápis je tak vryt do paměti hráčů, že vznikají tuny videí, parodií a obrázků na toto téma. Schválně. Otevřete google a napište tam “you died.” Počkáme. Směle do toho! 

Opakování je matka moudrosti

Když se vám nebude stávat, že po zavření očí uvidíte tento krvavý nápis, určitě zahlédnete, jak děláte kotouly. Kotouly jsou natolik stěžejní herní mechanikou, že zcela běžně budete dostávat tik do oka při pohledu na piškotovou roládu, či sýrové rolky. Hra je tak bohužel založená na neustále se opakujících stejných principech. Po nějaké době zjistíte, že neděláte nic jiného, než že umíráte a rollujete. 

Na druhou stranu budete mít pocit, že každý nepřítel je něco unikátního a mocného, s čímž se musí počítat. Když dostanete ránu, může být smrtelná nebo alespoň značně postihující. Chyby jsou zde trestány více než kdekoliv jinde. Nejste pouhý absorbér stovek ran, jako v každém druhém RPG. 

Ve hře máte vždy omezený počet léčivých lahviček, tzv. Estus Flasků, jež se pro vás časem stanou modlou. Jistá záchrana se zde nabízí v podobě kostěných ohnišť, které můžete znát z předchozích dílů. Jsou ale rozmístěné sporadicky a nikdy tak, jak byste si přáli. Postup si můžete uložit tedy jenom zde a to v omezené míře.

Po každém takovém uložení se nepřátelé respawnou a tudíž cestička, kterou jste si tak pracně prosekávali k bossovi a u kterého jste umřeli, je opět smrtonosná. Spoléhat musíte pouze na úsloví: Ještě jednou a lépe, dokud se vám pasáže nevryjí do paměti natolik, že si s dříve nepřemožitelnými nepřáteli nyní pohráváte jako kočka s klubkem. 

Své první setkání s mechanikou hry zažijete hned v úvodu. Nečeká zde žádný zdlouhavý tutoriál. V jiných RPG hra naučí jak chodit, mluvit i bojovat. Zde výuka probíhá formou souboje s prvním bossem, který jakoby měl slíbenou roční prémii za každou hráčovu smrt. 

V průběhu hry také objevíte krásu nelineárnosti Dark Souls III. To, že jste jednu lokaci už prošli, neznamená, že se tam nikdy nevrátíte, jako je tomu zvykem snad v každé jiné hře. Může se dost dobře zdát, že ke konci hry zjistíte, že se musíte vrátit na samý úvod a znova pátrat po dalším bossovi, který vyšle svými devastujícími útoky jasný vzkaz: You died.

Hra tedy neprobíhá v klasickém lineárním duchu. Nejdete z bodu A do bodu B, kde zabijete nepřítele a pak dostanete příběh, abyste se hnuli do bodu C. Běháte sem tam jako šílení, se slzami v očích; doufáte, že zaslechnete střípek příběhu z úst nějakého NPC a při tom všem křečovitě svíráte ovladač, či klávesnici. Že klávesnice? Tady nastává jedno velké ALE...

Agresivní reklama na gamepad

Ne každému vyhovuje herní ovladač, či jej vlastní. I když hra je stavěna primárně pro hraní ovladačem, není to omluvou pro dokonalou ignoraci ostatních periferií. Abyste si to nevzali zle: Klávesnici s myší můžete používat, ale vývojáři se neobtěžovali to nikterak usnadnit. Budete neustále narážet na to, že pro tento a tento útok musíte zmáčknout čudlík RLB, A, nebo joystick. Která klávesa to tak může být, musíte hledat vždy v nastavení ovládání a pak se opět vracet do hry.

Časem si na tento problém zvyknete a vše potřebné si zapamatujete, ale pak narazíte na další signál, který vás přemlouvá k tomu, zajít do nejbližšího IT obchodu a koupit si ovladač. Když hrajete s myší, útoky nejsou tak přesné, jak byste si přáli. Obzvláště u těžších bossů tento problém pocítíte a budete si škubat vlasy, bouchne-li vaše postavička dvakrát místo jednou ve chvíli, kdy máte sotva čas na jeden útok a roll pryč. Tehdy vás to bude stát drahocenné životy a pokusy. 

Zmínit bychom měli také multiplayer, který dovolí procházet hru s kamarádem v kooperativním režimu. Jeho nastavování je sice drobet trnem v patě, a po každé smrti je nutné se opět spojit, ale následný průchod hrou stojí za to. Obě strany se pokouší o to samé, ve stejném prostředí, za stejných podmínek. Ale zábava se násobí. Zbylí hráči z celého světa také zanechávají po světě různé rady ve formě krvavých stop. Mohou buďto být napomocné nebo zcela zavádějící, načež se stanete obětí ošklivého trollingu - aby toho vzteku nebylo u hry málo. 

Dark Souls III je povedené hardcore RPG, které se výjimečně snaží jít i s trendem mainstreamu. Hra je o něco jednodušší, než-li předchozí tituly série a systém rollů dává větší naději na přežití. PC port dopadl překvapivě dobře, co se týče technického zpracování, a až na jistý tlak na využívání ovladačů, se povedl. Lenost vývojářů neaplikovat do hry i popisky ovládání pro PC hráče ale jen tak neodpustíme. 

Verdikt

Shrneme-li sílu atmosféry, propracovanost prostředí a grafickou stránku, není co vytknout. Každá lokace má vlastní styl, příběh a skvělou hutnou atmosféru. Pokud tedy nehledáte hru, kde si odpočinete a odreagujete, ale máte rádi výzvy, je pro vás Dark Souls III tím pravým. Být lepší PC port, sáhne si hra i na vyšší hodnocení.