CDR.cz - Vybráno z IT

RECENZE – Driveclub je mezi slepými jednookým králem

Konečně si můžeme pustit rok odložený titul Driveclub, první regulérní závodní hru pro konzoli PS4. Na papíře jde o titul, který se pyšní hezkou grafikou, integrovanými sociálními službami a zábavnou hratelností. Uvidíme, jak si povede ve skutečnosti.
Driveclub 8 K 032

Na Driveclub se čekalo jako na příchod páně. Uběhl už rok od jeho odložení. Prvně se plánovalo vydání simuntánně s velkou konzolí od Sony. Bohužel se tak nezadařilo a vesměs první PS4 závodní titul přichází až nyní. Pomohl mu ten rok v péči vývojářů? Dokáže konkurovat nedávnému Forza Horizon 2 pro Xbox One?

Driveclub Screenshot 08 0Driveclub Screenshot 01 0

Titulu se chopila relativně neznámá a mladá firma Evolution Studios, jejíž zaměstnanci zároveň vyvinuli svou vlastní next-gen technologii, která tuto arkádu pohání. Po nežádoucím odkladu, který však nebyl v rámci exkluzivit pro PS4 jediný, nastala vlna negativních komentářů, protože z prezentačních videí se Driveclub jevil jako výtečné next-genové dílo s detailní grafikou a chytlavou hratelností. 

S plynoucím časem, přibývajícími materiály a dojmy novinářů však nadšení začalo vyprchávat a nyní je již jasné, že se vytratilo úplně. Pojďme se podívat, co si v Evolution Studios navařili a nám naservírovali za lidovou tříáčkovou cenu. 

Grafická špička, která bodá do očí

Driveclub se pyšní nálepkou exkluzivity pro PlayStation 4. Dá se tedy očekávat, že jako podobné hry i počin od Evolution Studios vymačká z hardwaru konzole maximum. Grafické zpracování vskutku vypadá nádherně. Občas až člověku přechází zrak. Naleštěná auta po pár nárazech zdobí moderní odřený lak, na asfalt se konečně vylila i nějaká ta textura a osvětlení od slunce pod stromy vykouzlí nepřeberné množství stínů. Z technologického hlediska se jedná o skok kupředu.

K technické špičce však patří i schopnosti zobrazení více objektů na scéně. Okolo tratě lze vždy nalézt obrovské množství vegetace, kamenů, polí, vesniček a lidí. Tratě tedy jen tak neomrzí. Krom jejich poměrné různorodosti totiž hýří životem a nepůsobí tak, že někdo vymodeloval zatáčky a rovinky a jeho kolega to hodil na čtverec s písečným motivem.

Driveclub Screenshot 09 0

Vizuál už víceméně naráží na strop, alespoň pro potřeby videoher. Určitě všichni čtenáři viděli naživo západ slunce, že? Ve hře Driveclub vypadá neméně majestátně, ale opravdu dokáže naštvat, když se tento úkaz přírody objeví za zatáčkou, do které letí exotický supersport. AI zákrutu v pohodě vybere, ale jak si s ní má poradit člověk, který ve spodní půlce obrazovky vidí černý obdélník a v té vrchní kruhový přechod žluté a oranžové? Simulace nádherná, nicméně pro účely arkádové závodní hry příliš nepraktické. 

AI patří mezi dost velké nerváky

Ke hratelnosti samotné. Tvůrci již od počátku stavěli svůj titul tak, aby byl svázán se sociálními službami, tedy k jednomu z hlavních rysů next-genu. K tomu se vyžaduje neustále připojení k internetu. Bez něj se stává Driveclub polovičním. Náhle nelze plnit výzvy od přátel a tím pádem titul ztrácí svižnost a možná i smysl. V singleplayerové kampani žene kupředu pouze vidina lepších vozidel. Žádný příběh, žádný turnaj. Jde pouze o mnoho závodních tratí s hromadou úkolů ke splnění, na které lze vesměs nahlížet jako na achievementy více integrované do mechanik hry.

Driveclub Screenshot 02 0Driveclub Screenshot 10 0

Jak jsme již zmínili v preview z GamesComu, jízdní model balancuje na únosné hranici arkády s mírně zvýšenou citlivostí vozidel. Hráč zde tedy těžko projede zatáčku rovnoměrným driftem s úplně každým vozidlem pri pouhém přitáhnutí ruční brzdy a stočením kol na druhou stranu. V tomto vyžaduje dílo menší zručnost, i když zdaleka ne tak velkou jako u simulátorů. Pořád se bavíme o arkádě. Ovládání aut se rychle dostává do rukou a snadno se v něm člověk dokáže zlepšovat.

Bohužel zde stojí mnoho faktorů, které gameplay srážejí. Za velmi zásadní považujeme systém hodnocení. Za každý závod se získávají zkušenosti, díky nimž uživatel otevírá nová auta. Body se dostávají za předvedený výkon na trati. Za každý náraz do protivníka a svodidel se odečítá jejich určitá část. Celkem v pořádku. Kdyby se ovšem počítadlo nechovalo jako přísný policista. 

Driveclub Screenshot 03 0

Frustrujícím způsobem se totiž hráči odečítají i srážky způsobené jeho protivníky na něm samotném. Přibrzdíte si v zatáčce a naletí do vás kolega? Vaše chyba. Detekce okrajů tratí taktéž dokáže vrazit nejednu facku na tvář. Nejde o ojedinělé případy. Díky chybám ve hře si lze takto zkazit celý závod. Vynikajícím hodnocením hráče za jeho konání disponovalo například nedoceněné Need For Speed: Shift. Ani nemluvme o tom, že soupeře šťouchance ani tlačenice moc nerozhodí a maji asi načipované motory (pravděpodobně vývojáři asi nikdy neslyšeli o věcech ovlivňujících rychlost jako objem motoru, počet válců nebo váha karoserie). Popojedem.

Umělá inteligence se z delšího pozorování chová divně, tedy asymetricky, nelineárně... prostě “blbne” jako po ráně do hlavy. V jednu chvíli se jede v jasně předepsaných stopách hezky za sebou a jakmile se hráč omylem o někoho opře, začne lítý boj, který po chvíli opět utichne. Jak již bylo popsáno výše, pořád se nelze zbavit dojmu, že vozidla nepřátel uhánějí o něco rychleji. 

Při hraní Driveclub se vyplatí mít vlastní playlist

Skoro trestuhodně by se dala považovat absence zmínky o vylepšování vozidel. To zde vlastně neexistuje. Uživatel si může přizpůsobit pouze vzhled vozu a navíc jde pouze o lak. Úplně volnou ruku zde člověk nemá a vyřádit svou kreativní mysl nemůže, nachází se zde však daleko více nastavení, než jsme původní čekali. 

Driveclub Screenshot 11 0Driveclub Screenshot 04 0

Mezi lákadla každé pořádné závodní hry patří i soundtrack. Například písničky ze starých Undergroundů téměř mezi hráči zlidověly. Nezáleželo zda daný uživatel poslouchá ten nebo onen žánr. Soundtrack se líbil každému. Zde se jedná o neforemné smyčky bez kapky citu a nápadu. Něco podobného si lze poslechnout pod okny základní školy z reproduktorů mobilních telefonů tamějších gangsterů. Když se doprovod vypne, tak zase hra nezní skoro vůbec.

Ani samotné technické ozvučení moc nepohladí ušní bubínky. Když do sebe narazí automobily nebo se přetlačují, zní to jako mačkání plastového kelímku. I když na druhou stranu, opět by to odpovídalo realitě...

Driveclub Screenshot 12 0

Jedna z prvních exkluzivit pro PS4, Killzone: Shadow Fall, se snažila využít veškeré zdroje, které celý herní systém poskytuje. Nejde pouze o hardware samotné konzole, ale i o ovladač. V něm se například ukrývá polohový senzor, malý touchpad a reproduktor. Nulové využití. Kterékoliv jiné hře by se to dalo odpustit, ale exkluzivitě, kterou podporuje samotné Sony, nikoliv.

Moderní technologie ve hrách je hezkou věcí. Bohužel někdy by se měli tvůrci zamyslet, aby ustoupil realismus (pozor, ne hardcorovost) hratelnosti. Jak se kdysi říkávalo: “Ocamcať pocamcať!” Možná se videohry dostávají do věku, kdy se naráží na simulované fyzikální vlastnosti reálného světa, které i přes svou běžnost nemohou být implementovány do hry, protože degradují celkový herní dojem. Podobně zde lze uvést paralelu s dodáváním uměle vytvořeného rozmazání k obrazu televizí s panely o vysoké frekvenci.

Největším triumfem titulu se pravděpodobně stane multiplayer, tedy za předpokladu, že se stabilita serverů zlepší, protože prozatím dochází k pádům každou chvíli. Závodění se svým klubem, soupeření s přáteli, poměřování sil na tratích. Ano, v tomto případě se Evolution Studios poměrně podařilo dosáhnout toho, že si na jejich počin třeba za půl roku ještě vzpomeneme.

Jak to vypadá výhledově se závody na PS4? Nové Gran Turismo se připravuje a nevyjde dříve než za dva roky. Project C.A.R.S. se opozdí a klíčky v zapalování otočí příští rok na jaře. Nesmíme však zapomínat na The Crew, které vyjde již za necelé dva měsíce. Prozatím však musí fanouškům rychlých kol, řvu motorů a pachu spálených pneumatik stačit toto dílo s velmi nízkým oktanovým číslem.

Verdikt

Driveclub ukazuje velmi hezké technologické demo použitelné pro další projekt. Prozatím se jedná o pár hezkých tratí, na kterých se může projet pár desítek automobilů. Kdo si chce užít konzolové závody, toho v současné chvíli PlayStation nepotěší. 

Zdroje: 

Michal Klacik

V roce 2010 začínal jako redaktor RecenzeHer.eu, od dubna 2012 působil na pozici editora serveru inGamer.cz. Počátkem roku 2014 se redakce i část obsahu inGameru přesunula pod CDR.cz. Tam nyní zastává pozici redaktora pro herní i IT rubriku.

více článků, blogů a informací o autorovi

Diskuse ke článku RECENZE – Driveclub je mezi slepými jednookým králem

Žádné komentáře.