RECENZE – Žhavte Pip-Boye, Fallout 4 opět otevírá radioaktivní pustinu
Pokud se vám zdálo, že se minulé úterý nějak podezřele vyprázdnily ulice, máte jasného viníka. Bethesda vytasila vysoce očekávaný čtvrtý díl „své“ postapokalyptické série, po kterém se fanoušci rozehnali dychtivěji než Děti Atomu po radioaktivní kryse.
Když se řekne Fallout, vybaví se hráčům různé tituly a rozdělí se do několika táborů. Jedni si automaticky ukazují na Bethesdu ukazováčkem a označují jejich díla za úžasná atmosférická dobrodružství, která nabízejí ohromnou volnost v postapokalyptickém světě. Jiní si na Bethesdu ukazují podobně, ale trochu jiným prstem. A další mají rádi obě podoby.
Pokud se řadíte do tábora fanoušků, které nové pojetí Fallout série odrazuje a raději se přiklání k izometrickým kořenům, nečekejte od čtvrtého dílu nějakou změnu. Bethesda vytáhla svůj tradiční recept, podle kterého vaří už roky. A její kuchyně je ze čtvrtého Falloutu poznat každým coulem. Válka, válka se nikdy nezmění.
První letmý pohled by dokonce mohl evokovat představu, že se jedná pouze o předešlý Fallout s povedenou grafickou modifikací a pestřejší paletou barev (zatímco předchozí dva Fallouty měly pochmůrný nádech, čtyřka se nestydí ukázat barvičky). Grafická stránka byla dokonce předmětem diskusí už od samotného představení hry, a není divu. Ve srovnání se současnými hrami by Fallout 4 skutečně stál značně opodál, téměř bok po boku čtyři roky starého Skyrimu.
Po několika málo minutách už ale ze hry naštěstí dýchá trochu toho moderna. Dokud chodíte světem a hledíte na okolí, není moc důvodů si na vizuál stěžovat. Prostředí jsou detailní, textury uhlazené a celkový dojem ze světa je v lepším nadprůměru. Problém ale přichází na scénu s postavami, které moc krásy nepobraly. Modely obličejů jsou až na výjimky silně generické, nepřirozené a po temeni hranaté.
Momenty, kdy promluví, jim také moc nepomáhají. Ačkoliv je dabing povedený, Motion Capture zaostává a postavy se hýbou a artikulují jak v loutkovém divadle. Na vině může samozřejmě být enormní množství textu, které by bylo téměř nadlidský úkol nasnímat, každopádně celkový dojem tím drobet trpí.
Dabingu se tentokrát dočkal i hlavní protagonista. Rozhovory tedy už nejsou po poslechové stránce jen monologem protější postavy s odmlkami pro výběr němé odpovědi, ale každá hráčova reakce je namluvena. Sice se jedná většinou jen o velmi stručné věty doprovázené zmíněným monologem, ale rozhovory tím dostávají značný šmrnc.
Stejně tak se Bethesda nechala inspirovat čím dál tím oblíbenějším kinematografickým přístupem ke hrám, kdy jsou cutscény doprovázeny kamerovými střihy po vzoru filmů. Tento styl je pro netykavce možný v menu deaktivovat – pokud si tedy potrpíte spíš na původní dialogy, kdy vás hra z pohledu první osoby nepřepíná, nikdo vás do filmového pojetí nenutí.
Jelikož je v rozhovorech díky tomuto konceptu častý záběr na vaši postavu, je konečně smysluplné si svoji vizáž na začátku hry pořádně vypiplat. V každé bethesďácké hře tohoto stylu bylo úsměvné, že si hráči pečlivě vykrášlili postavu, na kterou se už po celou herní dobu vlastně nikdy nepodívali. V tomto případě je váš protagonista ve světlech reflektorů více než často, a to ze všech úhlů.
Naštěstí je tvorba postavy také neuvěřitelně rozsáhlá. Na internetu se již od vydání baví herní komunita různými karikaturami či napodobeninami slavných tváří, herních i neherních. Přestože je ovládání po hmatu příjemnější pro konzolové hráče, lze si vytvořit téměř kohokoliv.
Konzolový port je bohužel poznat i v jiných aspektech. Ve zmíněných rozhovorech dostáváte vždy pouze čtyři možnosti odpovědi, které jsou navíc v rozhraní zredukovány na pár slov. Více než často se tedy stává, že si hráč nemůže být jistý, kam s jakou odpovědí rozhovor nasměruje. Zda postava odpoví urážlivě, naštvaně, kladně či záporně. Vzhled dialogového okénka evokuje konzole o to více, jelikož se jedná o tradiční čtyřklávesovou pravou stranu gamepadu – na počítači jsou akorát symboly nahrazeny šipkami.
V inventáři (který je už tak těžce chaotický) jsou navíc časté problémy s kurzorem, kdy hra potřebuje trocha protřepání s myší, aby si uvědomila, kde se vlastně nachází. Nestává se to ovšem tak často a tak dramaticky, takže tento problém spadá spíše do řady drobných technických chyb, kterými je Bethesda proslulá.
Bugy, glitche, mouchy a jiné breberky naštěstí nejsou tak všudypřítomné a doočíbijící, jako tomu bylo při vydání Skyrimu. Na internetu sice tradičně naleznete různé kompilace nejvtipnějších chybiček, nicméně během našeho recenzování (40 hodin herního času) jsme natrefili pouze na jeden častější problém, který se vyskytl vždy za stejných podmínek. Při interakci s nějakým terminálem, zámkem či jiným objektem, který dočasně mění kameru, se postava zasekla v textuře a bylo nutné hru načíst.
Načítání je také kapitola sama o sobě, protože trvá déle, než je zdrávo. Pokud máte možnost si hru nainstalovat na SSD, rozhodně doporučujeme tak udělat.
Jedná se o chyby, se kterými musí zákazníci Bethesdy jako vždy počítat dopředu. Lze jen doufat, že vývojáři tyto nedostatky odstraní co nejdříve. Rozhodně se nejedná o problémy, kvůli kterým by hráč trpěl každých pár minut, ale sem tam k podobným kiksům dojde. S atmosférou naštěstí nijak zvlášť nezacloumají. Pořád se jedná o skvělý titul, do kterého je velmi lehké se ponořit a strávit v něm desítky i stovky hodin.
Ve srovnání s předešlými dvěma díly nabízí Fallout 4 téměř totožný zážitek s několika novinkami navrch. Stejné ovládání, stejné mechaniky, stejné talenty, stejný RPG systém. Dabing a kinematografická kamera nejsou však jedinými moderními trendy, do kterých se čtyřka zabalila. Svoji vlastní kapitolu si zaslouží nový systém budování základen.
Herní průmysl poslední roky značně vyzdvihává různé craftovací systémy a budovatelské simulátory. Těch budovatelských se rojí čím dál tím více, ale jejich král (Minecraft) zůstává popularitou stále nepokořen. Fallout 4 se rozhodl tuto současnou mánii také zmapovat. Krátce po prologu získáte svoji vlastní základnu, kterou můžete upravovat dle libosti.
Z předpřipraveného seznamu můžete na svém prostranství skládat na zemi vše od zdí po obranné systémy. S trochou zručnosti lze postavit monumentální stavby. Přestože si hra nedává příliš práci s nějakým vysvětlováním a vše je spíš takový pokus-omyl, komunita se už od vydání pyšní svými výtvory. Pokud máte tedy rádi budovatelské simulátory jako Minecraft či alespoň The Sims, tak vám Fallout 4 nabízí postapokalyptický ráj.
Ve své základně (a občas na vyhraněných místech) můžete dále upravovat i zbraně a zbroj. Úpravy jsou sice vázané na vaše talentové dovednosti, ale v případě zájmu můžete každou zbraň přivést k dokonalosti. Vyměňovat zásobníky, zaměřovače, pažbu a další blbůstky. Stejně tak zbroj můžete ošperkovat k obrazu svému, přidělit ji zvláštní atributy a schopnosti. Na vše samozřejmě potřebujete určité suroviny.
Celý craftovací systém s sebou však přináší velkou problematiku, co se týče sbírání předmětů. Potřebné suroviny se získávají ze šrotování přebytečných věcí. V RPG hrách ve stylu Bethesdy je ovšem možné sbírat téměř každý předmět, který se v lokaci nachází. Dříve bylo jednoduché ignorovat ty zbytečné a sbírat jen potřebné. Čtvrtý díl tuto svobodu ohýbá do extrému, neboť je důležitý každý drátek. V kombinaci s nepřehledným inventářem dokáže takový systém pořádně pocuchat nervy.
Pokud se hráč zrovna nezabývá těmito novinkami a užívá si postapokalyptického Bostonu, nesetká se s ničím, co by jej od posledních dvou dílů překvapilo. Naopak, jedná se o tu samou hru v bleděmodrém. Dokonce i soundtrack zůstal do jisté míry zachován, některé známé písničky se vracejí a jiné nové přibyly. Někdo by mohl namítat, že je přítomnost ohraných skladeb lenost, ale atmosféře to spíše napomáhá.
Po úkolové stránce nabízí hra několik příběhových linií, pro nové i známé frakce. Bohužel v těch vedlejších převažují zakázky, ve kterých je nutné akorát vymýtit oblast či něco přinést. Originálnějších příběhů je nedostatek.
Příběhovým lepidlem se tentokrát stává hledání ztraceného syna, který byl hlavnímu hrdinovi zcizen během pobytu ve Vaultu 111. Z vypuštěných upoutávek bylo možné si všimnout, že se hra krátce odehrává ještě v období před válkou v roce 2077. Příběh tak dává nakouknout pod pokličku začátku konfliktu, nicméně jen v rámci několika málo minut, než se hra přesune do tradičního postapokalyptického období 23. století.
Hlavní příběhová linie zprvu funguje poměrně dobře, úkoly jsou zajímavé a nabaluje se jedna zápletka na druhou. Vyzdvihává především otázky umělého života, zda mají syntetické bytosti stejná práva jako lidé či ne. Své přesvědčení můžete zaujmout v jedné ze čtyř přítomných frakcí, podle čehož se následně odvíjí vyvrcholení. Potenciál scénáře ovšem vyšumí tak nějak do ztracena.
Neutrální postoj bohužel hra nenabízí, stejně tak není moc příležitostí hrát za "zlou" postavu. Můžete akorát sem tam někoho odmítnout, přičemž hra nedovolí pokračovat v úkolu dál, dokud se nerozmyslíte. Body reputace, alias Karma, byly ze hry vyjmuty úplně.
- Čeština pro Fallout 4 může vzniknout, rozhodne komunita
- Fyzické disky Fallout 4 pro PC nebudou obsahovat celou hru, kvůli pirátství
Verdikt
Pokud vás bavily dva předešlé Fallouty nebo byste rádi okusili Skyrim v post-apokalyptickém světě, neměli byste koupě Fallout 4 litovat. Jedná se o stejnou hru v drobet hezčím kabátě, s pár věcmi navíc a o nějaké méně. Vše s návykovostí, u které není problém zjistit, že jste vlastně měli předevčírem vstávat do práce.
Poděkování
| Za spolupráci děkujeme českému prodejci Mironet: |
|---|
 |
Zdroje:
