Tvůrci se totiž rozhodně nerozpakovali natřít to třeba ani takovému Blade Runnerovi, Total Recallu nebo Tronu. Vtipné satiře ale podrobili také klenoty herního průmyslu, mezi nimi Mortal Kombat, Mass Effect, Halo a Metal Gear Solid, současně se ovšem nevyvarovali vlastní produkci, Blood Dragon je propletený narážkami na Assassin’s Creed, už z podstaty se vysmívá samotnému Far Cry 3 a neskrývanou paralelu zde najdeme i se sériemi na motivy románů Toma Clancyho, Rainbow Six a Splinter Cell. To vše zabalené v krásném kabátku spojujícím osmdesátkový filmový brak s šestnáctibitovými automatovkami a pochopitelně spíše jako poctu, než urážku.

Blood Dragon se odehrává v dystopické budoucnosti roku 2007. Americká krajina byla zpustošena válkou s Rudými, Kanada je jedna velká radioaktivní pustina, o něčem jako slunci už nikdo pár let neslyšel, v divočině rozmístěné podzemní laboratoře obehnané pevnostmi se silovými štíty hlídají kybernetičtí vojáci Omega Force, v jejich útrobách jsou vědci nuceni zběhlým plukovníkem Sloanem pracovat na zbrani, která přinese konec války. Tím, že vrátí Zemi zpět do doby kamenné. Jste seržant Rex Power Colt a ve jménu hvězd a pruhů nic takového nehodláte dovolit ani za cenu nejvyšší.

„Knife to meet you!“

Proč titul nese v názvu Far Cry 3? Nemáme tušení. Dobře, máme, v zásadě jde o přemódovanou původní hru, ačkoliv se nám takové označení příčí. On je totiž Blood Dragon mnohem lepší než původní hra. Jestli jste si ve Far Cry 3 připadali jako akční hrdina, tady si budete připadat… jako akční hrdina, ano, ale akční hrdina osmdesátkového filmu, čili bychom stejně tak mohli napsat stroj na vyrábění androidí sekané. A navíc proto máte důvod – jakožto kybernetický voják typu Mark IV Cyber Commando, veterán vietnamské války, jste chodící smrt. Zapomeňte na mystické pletky a okamžitou proměnu městského joudy v superzabijáka. Tohle dává smysl!

Nejinak je na tom i základní premisa děje držící se zaběhnutých klišé, která jsou tu naprosto přiznaná, patřičná, správně a zábavně využitá, a tedy je na rozdíl od vážných záležitostí, jež dojely na špatný scénář, zde počítáme jako obrovský plus. Lucien Soulban úmyslně a s láskou k „žánru“ napsal tak stupidní příběh, až ho nelze označit jinak než za geniální. Jen si to přeberte sami: nejdřív vám nakope pr*el hlavní padouch, pak se s vámi spojí jeho pravá ruka, které hrdina věří, protože padoucha taky nesnáší a pomůže mu vrátit úder. Jo a mezitím se spolu stihnou vyspat. Hrdina a padouchova pravá ruka. Ne doslova.

„So, I collect sh*t to unlock sh*t, then I get sh*t. Got it.“

Akorát zamrzí krátkost kampaně. Příběhových misí je pouze sedm, a přestože každá představuje brutální masakr, kterýžto je s každou další větší, zábavnější a explozivnější (vážně, na konci už vybuchuje i vzduch), je mrzuté, že za slabé čtyři hodiny, pokud se nevěnujete vedlejším úkolům a dělání vylomenin, je po všem. Jestliže je ale dané téma vaší krevní skupinou, užijete si, jako jste to naposledy zažili s FPSkami Duke Nukem 3D a Bulletstorm. Možná i víc. Sranda je to primitivní, ale upřímně, koho to štve? Navíc, zpráva pro nerozhodné příznivce Vetřelce - Blood Dragon je díky pasáži s ničením vajec laserových draků mnohem lepší vetřeleckou hrou, než celí Aliens: Colonial Marines.

Důležitá je informace, že ve hraní můžete pokračovat i po skončení příběhové linky, a ačkoliv se se zabitím plukovníka Sloana pro něco takového trochu vytrácí motivace, pořád vám ještě zbývá možnost vylevelovat si hrdinu na maximum (schopnosti zůstaly víceméně totožné s Far Cry 3, ale zpřístupňují se automaticky) a odemknout všechny upgrady zbraňového arzenálu plněním vedlejších úkolů a achievementů. Plus, vždycky můžete udělat radost nevinným vědcům a osvobodit jejich laboratoře od Omega vojáků, posbírat po ostrově rozházené poznámky doktora Carlylea nebo vybrat svatyně plné CRT televizorů. A VHSky, samozřejmě nesmíme zapomenout na VHSky, po jejichž nalezení si užijete výborné popisy shrnutí děje fiktivních filmů.

„Frankly, anyone who thinks games are bad for you is a f*cking idiot.“

Humor tu, kromě přepálené akce, pramení především z hlášek Rexe Colta, jemuž propůjčil hlas herec Michael Biehn, kterého můžete znát jako Kylea Reese z prvního Terminátora nebo desátníka Hickse zrovna z Vetřelců, a pak přirozeně z dialogů obecně. Pakliže ale máte něco nahráno, neunikne vám v pozadí skrytá kritika dnešní masové produkce, kdy už pomalu nerozeznáte, jaký titul hrajete. U Blood Dragona to poznáte naprosto přesně a nikoliv pouze díky výstižné grafické stylizaci. Vlastně je trochu mrzuté, že kreativní ředitel Dean Evans by údajně rád tenhle povedený experiment proměnil v sérii. Ale dokud si zachová osobité kouzlo a pojetí, je to asi nic proti ničemu.

Nicméně, zpět ke kritice konzumu. Hra mimo jiné disponuje tím nejlepším tutoriálem od Bulletstormu. Sice není interaktivní, ale text v retro tabulkách "Vojenských manévrů pro idioty" pobaví stejně intenzivně, jako vyslýchání zajatce sestřelováním lahve přilepené k jeho hlavě v ne úplně střízlivém stavu. S tím korespondují i spektakulární tipy během loadingů ve stylu: „Nepřátelé v dohledu mohou být zastřeleni,“ nebo „Granáty vybuchují.“ A to jsme ještě nezmínili 2D „cut-scény“ jako z herních automatů, šílené zombie kanibaly a možnost f*ckování nepřátel na potkání – když mačkáte příslušnou klávesu dost rychle, dokonce kombinované.

„You got something in your throat… me!“

Docela zajímavý je větší poutavost tichého přístupu. Příběhové mise se odehrávají v komplexech, ať už na povrchu nebo pod ním, vyznačujících se na jednu stranu poměrně jednoznačnou cestou k cíli, na druhou dostatečnou volností. Zkrátka tu opět jedeme na systému relativně otevřených hřišť spojených tunelem. Stealth v žádném případě není vyžadován, to by nám tvůrci do rukou nedávali rotační kulomety a poloautomatické čtyřhlavňové brokovnice, ale představuje napínavou výzvu a fakt dobrý pocit, když se vám nepřerušeným řetězovitým postupem podaří sejmout deset kyborgů v řadě, jako by to udělal skutečný akční hrdina. Aby se vám to povedlo, někdy bude zapotřebí mírné distrakce a nic nepřítelův pohled neodláká tak spolehlivě, jako dobře vržená dvacetistěnná kostka. Dungeons & Dragons revisited.

Na konec nám zbývají dvě věci – draci a muzika. Začněme draky. Podobně jako ostatní fosforeskující zmutovaná zvířata se toulají divočinou a moc rádi útočí na cokoliv v dosahu, čehož můžete snadno využít ve svůj prospěch vhodně vrženým kyborgským srdcem. Kdysi pulzující orgán, ze kterého od doby, co jste ho vyrvali robotickou rukou z hrudi posledního sejmutého enemíka, pořád skapává modrá kapalina, je pro ty gigantické potvory, z očí pálící lasery, zkrátka neodolatelnou pochoutkou. A byla by škoda, kdyby přistála přímo mezi bandou proti godzilloidnímu monstru bezbranných protivníků. Horší je se s takovým drakem vypořádat, jakmile se rozhodne smlsnout si na vás. Tedy, abychom byli přesní, horší je, když se vy rozhodnete z metody „boj nebo útěk“ zvolit boj. No a hudba je skvělá, k ní asi tolik:

Verdikt

Slovy seržanta Rexe Power Colta: „That’s my kind of blow job.“ Pokud každý víkend sjíždíte Carpenterův Útěk z L.A. (který je samozřejmě mnohem lepší než Útěk z New Yorku!), je Blood Dragon přesně pro vás. A pokud ne, leží před vámi odlehčená satira za pár šlupek, kterou možná projdete za jeden večer, ale citovat ji budete ještě hodně dlouho.