• RECENZE - Far Cry 3 vám vysvětlí definici šílenství

Když byl prvně oznámen pravěký Far Cry: Primal, zdálo se, že se série konečně našla. Vše do sebe zapadalo jako skládanka. Mamuti, lovení zvěře, crafting, některé zbraně, scenérie,… To, co kdy bylo součástí série, jako by přímo volalo o své zasazení do mezolitu. V tomto případě splnil Primal své poslání na výbornou. Bohužel ale trpí stejnými problémy jako předchozí díl(y).

• RECENZE – Máte koule na návštěvu Kyratu ve Far Cry 4?

Stejně jako je historické zasazení lákadlem pro sérii Assassin’s Creed, je scenerické zasazení ikonické pro sérii Far Cry. V tomto případě došlo na přesun v obou směrech. Odcestovalo se do roku 10 tisíc let před naším letopočtem, ostrovy a pohoří nahradila hustá vegetace, fauna, flóra a lidské pokolení se čerstvě vyhrabalo z doby ledové.

Kámen? Zde!

Se svoji vizáží pracuje nový díl znamenitě a vsází na něj veškeré své karty. Zalíbení v něm tedy naleznou především tací, kteří se sérií neměli doposud co dočinění, a milovníci pravěku. Prostředí jsou autentická, barevná paleta je vybrána skvěle, na každém rohu číhá nebezpečí a na modely postav je radost pohledět. Jejich chování je dostatečně zaostalé, zároveň si ale dokáže zachovat vážně nevážnou tvář. 

Autenticitě pravěkého okolí pomáhá zejména primitivní (zcela smyšlený) jazyk, kterým zdejší lid hovoří. Špatný překlad. Spojen s tím. Zasloužit pochvala. Očarování ze zasazení má ale jen dočasný efekt. Jakmile si hráč na tento kabátek zvykne, nelze se zbavit pocitu, že něco takového už tu bylo. A ne jen jednou, rovnou dvakrát. 

Stejně jako byly Far Cry 4 vyčítány minimální inovace, tak i Primal trpí svojí tvrdohlavostí. Každá mechanika, které měly předchozí díly, akorát získala své pravěké pozlátko. Ač se tedy některé věci zdají býti nové, lze jejich kořeny snadno vypátrat, čímž se kouzlo lehce vytrácí. Skoro jako by se vývojáři mermomocí snažili do hry vtěsnat vše, co kdy vytvořili a báli se vylézt ze své komfortní zóny. 

Pstruh se rychle žene potokem proti proudu

Největším lákadlem nového dílu (vyjma zasazení) je krocení zvířat. Sledování ochočeného šavlozubého tygra, který je schopen vyvraždit celý tábor klackoidních homo sapiens, jen tak neomrzí. Zoologický arzenál je navíc velmi široký a v případě pádu mazlíčka v bitvě, stačí jednoduše přivolat dalšího v pořadí - do vyčerpání "zásob". O vaše miláčky se můžete starat, hladit je, krmit apod. V případě nutnosti je i křísit z mrtvých. Nabízí se tak zcela nový průchod hrou, který předchozí díly neměly. 

Každé zvíře disponuje také různými statistikami a schopnostmi. Někteří jsou užitečnější v bitvě, jiní spíš při prozkoumávání světa a sbírání surovin. Jejich síla, rychlost a kradmost ale zdaleka není tak patrná, jak se na první pohled tváří a v žáru bitvy jedná každý přibližně stejně. 

Nekupovala si tu nějaká švadlena kyj? 

Síla matky přírody do jisté míry zachraňuje fakt, který se pojí s pravěkým vybavením. Mezi zbraně se řadí pouze kyj, luk a oštěp (vše v různých modifikacích). Dále pak různá udělátka, jako vosí hnízda a další náhražky granátů a bombiček. Ve srovnání s bohatým arzenálem předešlých dílů tak působí Primal značně ochuzeně. 

Bohužel není příliš možností, jak se z historie inspirovat a nabídnout jiné vražedné pomůcky. Mlácení a odstřelování hra moc nezvládá, doplňuje je mizernými animacemi a souboje jsou spíše utrpení. Vyhrává jen hrubá síla, která se s konkurenčními hrami (Skyrim,...) nedokáže rovnat. Umělá inteligence nepřátel je navíc na tak slabé úrovni, že celý neduh o to více podtrhuje. Nejuspokojivější cestou je střídmý postup, případně zmíněné ochočování zvěře. 

Začíná noc! Drž...

Lesy plné nebezpečných predátorů jsou v tomto případě daleko důležitější, než střety s nepřátelskými kmeny. Na každém rohu lační zvěř po lidském mase a není minuta, aby hráč nemusel od některé zdrhat či ji likvidovat. Obzvláště s nástupem noci nasazuje hra vyšší obtížnost a nutí hráče k hledání přístřešku. Divoká zvěř číhá ve vysokých porostech, dohled je mizerný a šelmy příliš mrštné pro férový souboj. 

Pomíjivý lidský život pravěkých lidí je zachycen i v budování kmene. K lepšímu vybavení a bonusům je nutné zachraňovat životy soukmeníků, jejichž počet neustále přibývá a klesá. Pokud hráč v bitvě nevhodně švihne kyjem a zasáhne svého kamaráda, projeví se chybička přímo v postupu. Na druhou stranu nabízí svět nepřeberné množství vedlejších aktivit, které tyto ztráty do určité míry kompenzují. 

Z vedlejších aktivit se ale většinou jedná jen o vraždu cíle, vymlácení tábora, eskortu skupiny na určité místo, sesbírání několika surovin apod… Repetitivnost se tak dostavuje velmi brzy. Po pár hodinách už hra nepřekvapí vůbec ničím. Mapa je opět přímo posetá ikonkami oblastí, které čekají, aby k nim hráč přilezl a vyčistil je. Rozličnost se však žádná nekoná, vše je na jedno brdo. 

Zemřela stářím. Tak mladá...

Hlavní příběhová linie také nezachází od svých sériových předchůdců příliš daleko. Šílená žena, pomatený vynálezce, zhoubovaný blázen a podobné Far Cry stereotypy. Do zdejšího prostředí takové postavy sice sedí, ale v kontextu předešlých dílů působí laxně. Dějová linie se snaží spíše držet pohromadě atmosféru, než aby přinesla zajímavý scénář. 

Hlavní hrdina Takkar se snaží zachránit svůj vymírající kmen Wenjů, v jejichž vyvražďování (a požírání) si nalezli zalíbení okolní kmeny Udam a Izila. Tečka. Hlavní záporáci v tomto případě nestojí příliš za zmínku a celým scénářem projdou spíše jako vata. 

Postupem hry se do kmene neverbují pouze nejmenovanné tváře, ale také různí specialisté, kteří vždy odemknou některý talentový strom. Body dovedností hra uděluje v pravidelných intervalech, a každou chvíli si tak hráč může svůj průchod hrou nějak okořenit.

Některé schopnosti jsou velmi patrné a zahrnují vše od různých modifikátorů až po markantní změnu mechanik - jako například osedlání divoké zvěře. Jiné jsou pouze lehkými úpravami, které ulehčí postup skrze dokola se opakující části hry. Ty je v každém případě nutné absolvovat, jinak se k pozdějším úrovním dovedností nelze dostat. 

Tam fakt měla být díra

Z vizuálního hlediska cílí vývojáři spíše na stylizaci než na detailnost. Svět Oros je nádherný z každého úhlu. Přestože se grafika neřadí mezi současnou špičku, pracuje se svými možnostmi znamenitě. Stačí očekávat podobnou kvalitu, kterou nabídl čtvrtý díl, od něhož došlo k minimálním změnám. Těmi největšími je jiná barevná paleta, filtry a světelné efekty. 

Přes to všechno je Far Cry: Primal zábavná hra, která vydrží desítky hodin. Stejně jako Blood Dragon doprovázel třetí díl, tak se podobná historie opakuje s dílem čtvrtým. Rozdílem je však cenovka a délka hry, které pomáhá - respektive jí natahuje, rozsáhlý svět plný (stereotypních) aktivit. Zda v nich každý hráč nalezne zalíbení, je už dost troufalý odhad. 

Pokud nemáte se sérií příliš zkušeností (nebo ji naopak milujete natolik, že jakékoliv změny odsuzujete), nabídne tento kousek moře zábavy. K tomu je nutné připočíst fakt, že je pravěkých her pomálu, a Far Cry: Primal tak do jisté míry vyplňuje mezeru na trhu. Autentické ztvárnění mezolitu je tou nepovedenější stránkou hry. Bohužel je ze hry cítit promarněný potenciál a snaha natáhnout hru zbytečným obsahem, aby se mohla alibisticky prodávat za plnou cenu. 

Verdikt

Pokud jste sérií Far Cry nedotčeni nebo očekáváte totožnou porci herních mechanik, není Primal špatná volba. O to více, pokud vás zajímá prostředí pravěku, jehož ztvárnění nedostatek inovací lehce zachraňuje. V porovnání se svými předchůdci se jedná o nejlepší díl. Pokud jste ale značkou už přesyceni, mezolit to nezachrání.