Vskutku, pokud si pamatujete, jaké přesně klady a zápory platí pro Far Cry 3, pro čtvrtý díl platí naprosto totožné, přestože se zde najde pár novinek. Ale vzhledem k jejich malému množství působí celá hra spíš jako takový next-genovější datadisk, než samostatný titul. Hups, přeskakujeme nějak na konec, takže honem na začátek.

Příběhová linie sice nebyla nějak převratná ani u předchozího dílu, nicméně dobrodružství Jasona Brodyho, snažícího se zachránit krk sobě, přítelkyni i přátelům před piráty, dokázalo mnoho hráčů strhnout. Tentokrát se hlavní hrdina, Ajay Ghale, vydává zpět do své rodné domoviny Kyrat, aby zesnulé matce splnil poslední přání a její ostatky rozprášil v Lakshmaně. Kyrat se však nachází v občanské válce, kde proti tyranskému vládci Pagan Minovi stojí odboj zvaný Zlatá stezka. Tu založil právě Ajayův otec Mohan, a přestože sám Ajay od tří let v Kyratu nebyl, je to on, kdo musí před posledním rozloučením s matkou diktátora zničit a dovést Zlatou stezku k vítězství.

Že to nezní moc smysluplně? Nezní. S Ajayem je poměrně těžké se sžít, když vlastně hrajete za cizince, který k dané situaci nemůže mít nějaký hlubší vztah. Ani samotný Pagan Min neudělá v úvodu hry nic tak hrozného, aby ho hráč musel ihned nenávidět (i když ochutnání popela zesnulé matky je morálně celkem přes čáru).

Vztahu hráč–Ajay nepomáhá ani fakt, že hlavní hrdina je od začátku perfektní zabiják, ale kde k takovým schopnostem přišel, se neví. Předchozí díl sice také nebyl v tomto ohledu scénaristické veledílo, ale Jasonovy důvody k boji byly mnohem pochopitelnější a nějaká empatie zde fungovala.

Celý příběh je možné dojet za nějakých 20-25 hodin (i za 15 minut, v rámci malého Easter Eggu). Příběh, ne hru. Kyrat je totiž obrovský, nabízí neuvěřitelné množství aktivit a musíme uznat, že dokáže svojí velikostí zaskočit i hráče znalé třetího dílu. Velmi příjemné je, že po pár úvodních misích se mapa otevře a je možné se po ní volně pohybovat. Na herním prostoru se však pohybuje značné množství nepřátel, tudíž se na vše musí postupně.

Zde se setkáváme s faktorem kopírování svého předchůdce, kdy je zde celá škála povinně nepovinných možností. Například crafting. Ponechme stranou, že je trochu zdlouhavý, ale zaměřme se na jeho dopad hratelnost.

Ajay z počátku unese pouze jednu zbraň z maximálních čtyř. Pokud má unést více, je nutné, aby si vyrobil pouzdro, na které potřebuje určité kůže. Tedy se jdou hledat potřebná zvířata a sbírat suroviny. Ejhle, došlo místo v batohu, je nutné si ušít větší. A na ten je potřeba stáhnou několik jiných zvířat. Jistý posun k lepšímu vybavení je téměř v každé hře potřeba, Far Cry 4 vás však v této patálii drží podstatně déle než je zapotřebí. Povinné a nutné to sice není, ale pokud se hráč rozhodně těmto krokům vyhnout, bude výrazně limitován.

Stejně se vrací odkrývání mapy, které je opět řešeno ničením vysílačů. Těch je k nalezení v Kyratu sedmnáct. Přesně tolikrát je nutné vyřešit šplhací rébus, zničit elektroniku na vrcholu a následně se slanit po jednom z lan. S vysílači (a nejen s nimi) se pojí ještě jedna, nemile milá, vlastnost. Hra se snaží za určité splněné milníky hráče čas od času odměnit zbraní zdarma. To je sice fajn, a u každé zbraně je dokonce napsané, za co ji lze získat. Přesto se nejednou stane, že tuto informaci přehlédnete, zakoupíte si vytouženou zbraň a za 10 minut hraní se objeví informace, že je daná zbraň k dispozici zdarma. A těch několik desítek či stovek tisíc už neuvidíte.

Rozhodně se nejedná o špatnou hru, pouze se v tomto ohledu na Far Cry 4 hledají negativa velice snadno. Zaměřme se tedy na ty kladné vlastnosti, které negativa převyšují.

Stejně jako minule, i zde jsou samotné střety s nepřáteli velmi variabilní, neopakují se a každý hráč má díky neuvěřitelnému množství možností zažít svůj originální zážitek z boje. Tábory se můžete proplížit a nepřátele podřezat jednoho po druhém, aniž by si vás všimli. A maniaci, kteří naopak rádi Rambo akci, si také přijdou na své. Není problém nastoupit s raketometem v ruce a pálit hlava nehlava.

Poměrně zajímavou novinkou je, že kromě kůží ze zvířat získává hráč i návnadu na divou zvěř. Tu pak lze namísto granátu házet mezi nepřátele, čímž je přilákán medvěd, který dokáže značně zatopit. Je pravda, že ono divoké zvíře se zjevuje odnikud, což působí zvláštně, ale rozhodně je působivé, že po schramstnutí nepřátel nečiní chlupáčovi problém si jít smlsnout i na Ajayovi.

Ze zvířat je tu i všem již dobře známý slon. Toho lze, po získání daného skillu ve stromu vlastností, osedlat a jezdit na něm. Slon sice není nesmrtelný, ale vydrží zatraceně hodně a je to opravdu chodící masivní tank, kterému nečiní problém prorazit jakékoliv vozidlo. Kontroverzní možnost, naplácat na obří zvíře výbušninu, poslat ho mezi nepřátele a užít si zvrácenou oslavu Dne nezávislosti, přetrvala. Osedlání a najíždění na nebohé vojáky, které slon odkopne jako Rooney kopačák, se nám ovšem zdá zábavnější a lepší.

U nepřátel pak byla slibována zlepšená umělá inteligence. Jedná se ale o Ubisoft, takže je nutné brát taková prohlášení s rezervou. Nepřátelé chodí po daných cestách a na mrtvé kolegy reagují, ale jen krátkodobě. Pokud tedy neviděli hráče, jak jejich kamaráda zabíjí, nějak dál to neřeší. Takové kolegy bychom nechtěli. V boji se pak tak nějak kryjí, ale nedělá jim problém nabíhat až k Ajayovi a hezky se před ním producírovat. Přibyla i nová třída vojáků, kteří umí na hráče poštvat nějakého toho predátora.

Ve hře je přítomen i jednoduchý RPG systém. Za téměř vše se získávají zkušenosti, za ty dále body, které slouží k nákupu daných vlastností. Schopnosti lze vybírat ze dvou stromů – Tygra (útočný) a Slona (obranný). Některé vlastnosti jsou navíc koupitelné až s určitou úrovní karmy. Tu lze získat pomáháním napadených skupin rebelů i ztrácet zabíjením civilistů (což je velmi snadné pokud sedí hráč za volantem). Ve třetím díle byly zakoupené vlastnosti prezentovány tetováním na Jasonově paži, letos se bohužel nic podobného nekoná, což trochu zamrzí.

Asi tou největší novinkou je přidání volné kooperace, která může bez problémů být jasným důvodem k pořízení. Far Cry 4 je totiž ve hře dvou hráčů několikrát zábavnější. Momenty, kdy s kamarádem dobýváte pevnost, ať už každý z jiné strany nebo pomocí gyrokoptéry (kterou jeden ovládá a druhý střílí) jsou nezapomenutelné, a do kooperace se tak hráči budou určitě rádi vracet.

Rádi bychom vynesli soundtrack do nebes, stejně jako předloni u třetího dílu. Bohužel je hudební doprovod tentokrát poněkud mdlý a nezapamatovatelný, a dílo Briana Tylera zůstalo nepřekonané.

Tím se vlastně dostáváme na začátek recenze. Suma sumárum je Far Cry 4 opravdu zábavnou a úžasnou hrou. Hratelnost je špičková, grafika pastvou pro oči a navíc je zde úžasný koop, který povyšuje hratelnost minimálně o dvě třídy výše. Bohužel celkový dojem sráží fakt, že existuje hra s názvem Far Cry 3, ze kterého se čerpalo až příliš. Díky tomu tedy nový díl opravdu vypadá jako velký datadisk, jenž si užijete i na next-gen konzolích. Škoda, celkově se to hraje opravdu parádně. 

Verdikt

Far Cry 4 je úžasnou hrou, kterou bohužel sráží dva roky starý předchůdce, který je až příliš stejný, včetně těch záporů. Letošní díl ovšem stojí za to. A pro vlastníky next-gen platforem se jedná o ještě lepší volbu.