Nebudeme chodit kolem vychladlého utopence. Pokud nerozumíte dobře anglicky a/nebo neradi čtete, nemusíte se tímhle titulem vůbec zabývat. Jeho primární část je totiž založena na textu. Jakože těžce. Textu nicméně neuvěřitelně čtivému a zábavnému, zabývajícímu se tématy komickými, tragickými i tragikomickými, temnějšími než Landova Šmouha a znepokojivějšími než divácký úspěch Policie Modrava. Sunless Sea je jako sbírka lovecraftovských povídek napsaná Terrym Pratchettem. A to je jen začátek.

Ve vodách podsvětí

Stejně jako ve webovce Fallen London, do jejíhož světa je zasazena, jde ve hře především o příběhy. Ty zde nefigurují pouze ve formě zážitků, ale také jako obchodní komodita či míra prestiže, a je tedy jen logické, že se kolem nich točí všechno ostatní. V kůži kapitána parníku se pouštíte do objevování oceánu, boje s mořskými obludami, hladem, nočními můrami a šílenstvím, prozkoumávání neznámých ostrovů a zažívání dobrodružství, o nichž budete vyprávět po návratu do Padlého Londýna. A na jejichž základě si budete poměřovat metaforickou délku svého nádobíčka s konkurencí.

Výpravné epizodky jsou obecně krátké a s rychlou pointou jako v The Vanishing of Ethan Carter, jenom jich je tady mnohonásobně víc, máte možnost do nich výrazně zasahovat a obvykle se v nich nevyskytují kosmonauti a hořící děti. Přirazíte k pevnině obestřené mlhou, kde na kopci stojí osamělý domek, co uděláte? Prozkoumáte pobřeží? Nahlédnete oknem? Zaklepete a utečete? Získat můžete všechno. Ztratit také. Nikdy nevíte, co se stane dál a tahle nejistota je při prvních průchodech tím nejkrásnějším.

A psal se rok 1887

Narativní složka má podstatnou váhu i tam, kde byste to nečekali. Už tvorba postavy nabízí netradiční volbu – jaký bude váš cíl? Kdy hra skončí? Až získáte bohatství a slávu? Až vypátráte místo skonu vašeho ztraceného otce a jeho kosti pohřbíte na pevnině? Až... No vážně, kdy naposledy vás nějaká záležitost nechala tohle udělat? A kdy naposledy vás nechala to během hraní změnit v návaznosti na vývin událostí? Sunless Sea je jako jedna z těch knih, co vás vsadí do role hlavního hrdiny a nechají určit cestu. Akorát není napsána jako slohové cvičení páťáka ze zvláštní školy.

Celý tenhle nelineární koncept je poháněn systémem StoryNexus, a jestli se mu dá něco upřít, pak do jaké míry o spoustě věcí rozhoduje náhoda. Příběhy mají mraky variací a ne ke všem se hned dostanete – většinou proto, že nemáte dost peněz, nebo potřebné předměty –, ale to je dobře, protože vás tím titul nutí jej spouštět znovu a znovu a vždy na vás čeká něco nového. Co nás mrzí, jsou kritická rozhodnutí postavená mimo konstrukt a opírající se čistě o procentuální šanci. 

Někdy se do děje vžijete natolik, že si dovolíte skok víry i za cenu hrozivých následků, avšak čím více času ve hře strávíte, tím víc se orientujete na přežití a raději si odpustíte potenciálně zajímavé vyvrcholení, abyste nakrmili posádku a situaci uhráli na jistotu. A jestli nám něco brání ve vyvrcholení, jsme proti tomu! (Snad kromě syfilitidy, s tou nesouhlasíme, ale raději do ní nešťouráme.)

Netopýr do každé domácnosti

A teď druhá tvář Sunless Sea. Vedle nejistoty v rámci poetické mytologie, vás čeká také nejistota oceánu. Vizuální pojetí je sice jednodušší, ale atmosféra hutná. Pokud se zrovna neprobíráte tabulkami textu, prostřednictvím kláves WASD kormidlujete svůj parník, vyhýbáte se z vody trčícím monumentům, posloucháte podmanivou hudbu a paprskem světla z nedostatečně výkonného reflektoru křižujete temnotu. A přitom netopýroradarem zkoumáte okolí. Ano, netopýroradarem, čtete správně.

Ovládání lodi je vyloženě účelné, ale nic víc ani není potřeba. Akorát námořní souboje by mohly být dynamičtější. Monstra se na vás ráda vrhají zpříma, čili na ně lehce vyzrajete vylepšeným pancířem, a pirátské lodě zřejmě rekrutují kormidelníky ze stejných řad jako alienští Weyland-Yutani archeology. Dostaňte se jim za záď a promění se v plovoucí bedny lootu.

Zmar na každém kroku

Smrt je (pakliže nezvolíte mód s aktivním ukládáním, ale ten je pro bábovky) permanentní, čili vás každý špatný krok bolí mnohem víc než vašeho kapitána. Ani potopení lodi však nemusí znamenat naprostou ztrátu pokroku. Na scénu se lze vrátit například v roli přítele, nebo naopak rivala původní postavy, což s sebou nese jisté výhody. Odkrytá zákoutí mapy zase zalije čerň a pozice ostrovů se prohází, ovšem do začátku získáte něco z bohatství či zásob nebožtíka. Alespoň pokud ona původní postava nesešla hlady poté, co jí došli důstojníci ke konzumaci a nezůstala napospas moři, když jí navíc došlo palivo, na jehož pořádnou zásobu neměla, jelikož poslední peníze utratila za prostitutky. (True story.)

Perličkou na konec je možnost propojit si hru s profilem ve webovce Fallen London. Váš progres v jedné sice neovlivní tu druhou, ale dostanete se tak co nejdřív k updatům s novými příběhy. Autoři slibují dlouhou podporu a to je dobře, protože na Sunless Sea jsme si vybudovali horší závislost než leckdo na kokainu a vy byste měli také, na trhu prostě nic podobného není. Tedy nic podobného Sunless Sea, kokain můžete nahradit methylfenidátem, adderallem nebo třeba mondafinilem. Ne, že bychom o tom něco věděli, ehm. 

Verdikt

Sunless Sea stojí a padá na příbězích. A jsme rádi, že můžeme říct, že spíš stojí než padá. Ty příběhy jsou totiž natolik skvěle napsané, že by je autorům záviděl i Lovecraft. Akce je suchá, ale stejně nehraje hlavní housle, takže co? Nalijte si rum a hurá na oceán!