Roboti se sice nepodobají svým hmyzím vzorům, ale jako mravenci se chovají více než přesvědčivě. Jsou to malé krychle vybavené dvěma hodinovými strojky, které pohání kolečka, díky nimž jsou roboti schopni se přemisťovat. Umělí mravenci jsou naprogramováni tak, že se pohybují směrem dopředu přímo k cíli. Umí se vyhýbat překážkám a najít nejrychlejší cestu v bludišti.

Jejich klíčovou vlastností je přenos informace z jednoho robota na druhého. "Každý robot je dost hloupý. Má velmi omezenou paměť a výpočetní výkon," řekl pro BBC vedoucí výzkumný pracovník Simon Garnier z univerzity New Jersey Institute of Technology. "Robot by se sám pohyboval náhodně a ztratil se... Ale společně jsou schopni spolupracovat." Roboti za sebou nechávají stopu, kterou mohou ostatní jedinci sledovat, stejně jako mravenci. Zatímco stopa hmyzu obsahuje chemické látky nebo feromony, roboti za sebou nechávají světelnou stopu.

Při testování jejich chování vědci nastavili kameru, která zachycovala pohyb každého robota. Projektor připojený ke kameře produkoval světlo v pravidelných intervalech v průběhu jejich průchodu bludištěm. Světlo bylo intenzivnější v místech, které následoval jiný robot.

"Každý robot má dvě tykadla se světelnými senzory. Pokud dopadne více světla na jejich levý snímač, zabočí vlevo, naopak v případě, když více světla zachytí pravý snímač, zabočí vpravo. Je to stejný mechanismus jako u mravenců," vysvětluje Garnier. Pokud například existují dvě cesty z bodu A do bodu B, přičemž jedna z nich je delší, elektroničtí "mravenci" budou nejprve využívat obě cesty. Když některý z robotů využije kratší cestu a do cíle se dostane rychleji, bude se na této trase zvyšovat intenzita vyloučeného světla a tím pádem tuto cestu začne následovat více mravenců.

Detailní informace o projektu Alice najdete v internetovém magazínu Plos Computational Biology.