Je to zvláštní představa: internet, který k vám přichází z oblohy, a ne z kabelu vedoucího pod chodníkem nebo po zdi vašeho domu. Ještě před několika lety patřil satelitní internet k technologiím, o nichž se mluvilo spíš okrajově; využívali ho majitelé horských chat, výzkumníci na polárních stanicích nebo lidé žijící stovky kilometrů od nejbližší civilizace. Jenže tahle situace se rychle mění. A spolu s tím se mění i to, jak budeme v budoucnu chápat samotné připojení k internetu.

Co je vlastně satelitní internet

Princip není složitý - místo aby data putovala přes optické vlákno nebo metalický kabel, posílá se signál do satelitu na oběžné dráze a zpátky. Uživatel má parabolu nebo moderní plochou anténu, která míří na oblohu a komunikuje se satelitní sítí. Odtud se přenesená data přes uzemněné stanice dostávají do běžné internetové infrastruktury.

Ačkoliv se to zdá technologicky náročné, základní myšlenka je překvapivě přímočará: satelit slouží jako „zrcadlo“, které jen přeposílá, co je potřeba. Velkou roli hraje počet satelitů, jejich vzdálenost od Země a způsob, jakým mezi sebou komunikují.

V čem se liší od klasického internetu

Kabelová a optická připojení jsou rychlá, stabilní a navržená pro města. Dává to smysl - tam, kde bydlí hodně lidí, je ekonomicky výhodné zakopat kabely do země nebo je natáhnout na sloupech. Ale jakmile se člověk odstěhuje z města, zjišťuje, že internet má své limity nejen technologické, ale i ekonomické. Pokládat optiku k několika chalupám v kopcích by stálo více, než kolik se vrátí.

Zdroj: Shutterstock

Satelitní internet tyhle hranice ignoruje. Satelitu je jedno, jestli jste v centru Prahy, na Šumavě nebo v kempu na Slovensku. Vidí vás stejně a funguje stejně. Limit není v geografii, ale v technologii - zejména v rychlosti odezvy, přetížení sítě nebo povětrnostních podmínkách.

Rychlost, odezva a proč na tom záleží

Dlouhá léta bylo největší slabinou satelitního internetu zpoždění. Satelit umístěný 36 tisíc kilometrů nad Zemí znamenal cestu signálu tam a zpět dlouhou desítky tisíc kilometrů. Pro běžné surfování to nevadilo, ale hry, videohovory či práce na cloudu byly často problém.

Nové nízkooběžné satelitní sítě ale leží mnohem níž - často jen pár stovek kilometrů nad našimi hlavami. Zpoždění tak klesá na úroveň běžného mobilního připojení, někdy i níž. Z technologického hlediska jde o skok, který je stejně důležitý jako přechod z vytáčeného modemu na první ADSL linky. Rychlosti se dnes běžně pohybují ve stovkách megabitů, což je pro většinu domácností víc než dost. Potenciál ale není jen v rychlosti - jde hlavně o konstantní dostupnost tam, kde jiné sítě končí.

Výhody, o kterých se tolik nemluvilo

Jednou z největších předností satelitního internetu je jistá nezávislost. Kabel lze přerušit, mobilní vysílač může v bouři vypadnout, ale satelitní signál bývá překvapivě spolehlivý. Není dokonalý - husté sněžení nebo prudká bouře ho mohou na chvíli zhoršit - ale v praxi bývá stabilnější, než se dříve tvrdilo.

Další výhodou je rychlost rozšíření. Zatímco vybudovat optiku do nových oblastí trvá měsíce až roky, satelitní síť lze rozšířit vypuštěním nového satelitu nebo jejich celých skupin. To otevírá cestu pro rychlejší digitalizaci regionů, které byly dosud digitálně „odříznuté“.

A pak je tu ještě jedna věc, která se občas přehlíží: satelitní síť může sloužit jako záloha. Když vypadne lokální infrastruktura, může se domácnost nebo firma přepnout na satelitní připojení a pokračovat v práci, jako by se nic nestalo.

Nevýhody, které je dobré znát

Žádná technologie není dokonalá. Satelitní internet má i své slabé stránky, je ale fér říct, že většina z nich se postupně zmenšuje.Tou nejvýraznější je omezená kapacita. Pokud je na jednu oblast napojeno příliš mnoho uživatelů, mohou večer (v době špičky) rychlosti klesat. Někdy je to podobné jako u mobilního internetu v přeplněné části města - když se všichni rozhodnou streamovat najednou, síť prostě nestíhá.

Dalším faktorem je závislost na viditelnosti oblohy. Přestože moderní antény dokážou automaticky sledovat satelity a nepotřebují dokonalý výhled, hluboké údolí nebo hustá džungle by stále mohly představovat problém.

A pak je tu otázka kosmického provozu. Každý nový satelit znamená další objekt na oběžné dráze a odborníci se stále častěji ptají, zda se z ní nestane přeplněná dálnice. Zatím ale platí, že technologie řízení letů je dostatečně spolehlivá a postupně se vyvíjí i pravidla pro likvidaci starých satelitů.

Co přinese masové rozšíření satelitního internetu

Pokud bude růst pokračovat současným tempem, dočkáme se zásadní změny: internet se stane skutečně dostupný všude. Ne jen ve městech a v turistických oblastech, ale i na samotách, v menších obcích, na horách nebo na moři.

To může ovlivnit i české prostředí. Lidé pracující na dálku už nebudou odkázaní na kvalitu lokální infrastruktury. Malé firmy v regionech získají nové možnosti podnikání. A žáci či studenti z míst, kde byl internet slabý nebo drahý, získají rovné podmínky. Dalším dopadem může být tlak na tradiční poskytovatele. Konkurence z vesmíru je nutí zrychlovat výstavbu optiky, nabízet férovější tarify a zdokonalovat služby. Ve výsledku z toho těží běžní uživatelé.

Kam směřujeme

Satelitní internet už není exotickou technologií. Pomalu se stává jednou z rovnocenných možností připojení a je pravděpodobné, že během několika let bude tvořit nedílnou součást digitální infrastruktury. Nenahradí kabely, ale doplní je tam, kde to dává smysl.

Je to návrat k jednoduchému principu: internet má být dostupný všem, ne jen tam, kde je to ekonomicky výhodné. A možná právě spojení klasických sítí se satelitními vytvoří do budoucna internet, který naplní to, co se od něj očekává - rychlý, stabilní a skutečně univerzální.