Daňové dohody, které byly uzavřeny v letech 1991 a 2007, specifikovaly způsob zdanění dvou irských dceřiných společností Applu, a to Apple Sales International a Apple Operations Europe. Tento způsob zdanění však podle Evropské komise neodpovídal ekonomické realitě. EK argumentovala, že takto nízké daně, které Apple v Irsku platil, byly výsledkem protiprávní státní podpory. Tím se Apple dostal do velké konkurenční výhody oproti jiným společnostem působícím v EU.

Irsko, které hrálo ve sporu klíčovou roli, tvrdilo, že Apple na daních zaplatil vše, co měl, a že se nejednalo o nepovolenou státní pomoc. Irská vláda se postavila proti rozhodnutí Evropské komise a podala odvolání k Tribunálu Soudního dvora EU. Ten v roce 2020 zrušil rozhodnutí EK. Nicméně následné odvolání Evropské komise k vyšší instanci – Soudnímu dvoru EU – vedlo k potvrzení původního rozhodnutí EK. Apple se tak ocitl v situaci, kdy musel začít vracet Irsko obrovské částky na daních.

Zdroj: Shutterstock

Z pohledu Applu bylo rozhodnutí EK politicky motivované. Šéf Applu Tim Cook v roce 2016 veřejně vyjádřil nesouhlas s verdiktem a označil ho za nespravedlivé. Přesto Apple v dubnu 2018 začal se splácením dlužné částky a na svěřenský účet vytvořený irskou vládou vložil první splátku ve výši 1,5 miliardy eur (37,6 miliardy Kč). Tyto peníze byly uloženy do vyřešení všech právních záležitostí, které se týkaly odvolání proti rozhodnutí EK.

Tento případ se stal symbolem širšího sporu mezi Evropskou unií a velkými nadnárodními korporacemi ohledně daňových praktik. V celé EU se stále více diskutuje o tom, jak zajistit, aby nadnárodní společnosti platily daně férově a odpovídajícím způsobem ve všech zemích, kde působí. Apple není jedinou technologickou firmou, která se dostala pod drobnohled EU kvůli otázkám daňových úlev a státní podpory. Podobné spory vedly i další giganty, jako je Google nebo Amazon.

V tomto kontextu je důležité si uvědomit, že podobné praktiky nejsou neobvyklé. Společnosti jako Apple často využívají složitých právních a daňových struktur, aby minimalizovaly své daňové povinnosti. Tyto postupy jsou však čím dál častěji napadány jak veřejností, tak regulačními orgány, které se snaží zajistit rovnější podmínky pro všechny podnikatelské subjekty. EU se dlouhodobě snaží zavést jednotná daňová pravidla pro nadnárodní korporace, což by mělo omezit jejich schopnost využívat daňových rájů a dalších výhodných režimů v rámci jednotlivých členských států.

Tento rozsudek Soudního dvora EU představuje další krok v boji proti daňovým úlevám, které narušují férovou hospodářskou soutěž v rámci jednotného trhu EU. Očekává se, že podobné případy budou nadále probíhat a že EU bude nadále vyvíjet tlak na velké korporace, aby platily své daně spravedlivě ve všech zemích, kde generují zisky.