Aktuálně tady máme 5. generaci stíhacích letounů. Lídrem ve vývoji stíhacích letounů 5. generace jsou Spojené státy, které odstartovaly novou éru stíhacího letectva se svými stíhačkami F-22 určenými pro vybojování vzdušné nadvlády. Po stíhačkách F-22 pak přišel letoun F-35, který mohl útočit i na pozemní cíle a USA ho nabídly na export svým partnerům po celém světě.

Stíhačky 5. generace má dále i Čína (Chengdu J-20) a Rusko (Su-57). Zatímco Čína se teprve připravuje na masivnější výrobu Chengdu J-20 (zatím má 28 strojů a chce nakoupit přes 700 těchto letounů), tak Rusko zřejmě úplně rezignuje na sériovou výrobu Su-57 a plně se zaměří na vývoj 6. generace stíhacích letounů a útočných dronů.

A tady se dostáváme k samotnému vývoji 6. generace stíhacích letounů. Jaké vlastně mají být?

Zatím se spekuluje o třech směrech vývoje:

Prvním směrem vývoje je stíhací letoun, který je složitější na vývoj, bude vybaven tou nejmodernější technologií a bude ho možno volitelně osadit pilotem nebo ovládat na dálku jako dron.

Dalším směrem je jednodušší pilotovaný letoun, který se zase až tak nebude lišit od současné 5. generace, ale bude pořád obklopen doprovodnými bezpilotními letouny. Takový stíhač vlastně bude velitel pro různé sofistikované drony v příslušné letce.

Posledním směrem je pak od začátku projektovaný dron, který nebude mít ani kabinu pro lidského pilota. Bude dosahovat hypersonických rychlostí kolem Mach 5 nebo 6 a hravě zvládne manévry s extrémním přetížením.

Důraz má být kladen na multispektrální stealth charakteristiku letounu a na síťovou propojitelnost letounu s dalšími jednotkami ve vzduchu, na moři a na zemi. Stíhací letouny nové generace by měly úspěšně eliminovat hrozbu na velmi velkou vzdálenost. Tedy prim bude hrát vzdušný souboj mimo vizuální kontakt. O to se mají postarat střely s dosahem kolem 400 a více km.

Stíhačka 6. generace bude vybavena hypersonickými střelami (Mach 5 až Mach 10) a dále mikrovlnnými a laserovými zbraňovými systémy. V nových stíhačkách se zřejmě uplatní i určitá forma umělé inteligence a samotná stíhačka bude moci ovládat roj dronů, který může být využit k ničení nepřátelské PVO nebo k různým akcím pro odvrácení pozornosti.

Protože nové stíhačky budou doslova napěchovány různými elektronickými systémy, tak bude kladen důraz na obranné mechanismy v rámci radioelektronického boje a na zabezpečení před kybernetickými hrozbami (hackování atd.)

Otazníky zůstávají kolem chytré kůže, o které jsme před pár lety psali, dále o tzv. morphingu, kdy letadlo mění tvar během letu a o vysoce výkonných útočných laserových dělech, které dokáží zničit nepřátelský letoun nebo útočit na pozemní cíle (zatím se počítá u stíhaček jen s obrannými laserovými děly proti nepřátelským raketám).

Stíhací letouny 6. generace se mají objevit na nebi ve 30. a 40. letech tohoto století. Bude záležet na jednotlivých zemích, jak budou zvládat celkový vývoj těchto strojů.