Minidrony Perdix jsou nápadem studentů z MIT. Ti se před několika lety zajímali o možnost, jak by mohla zužitkovat malé levné drony armáda. 

Vznikl tak dron Perdix. Jedná se o dron, který měří na délku 17 cm a jehož rozpětí křídel dosahuje 30 cm. Dron je vybaven tlačnou vrtulí a dvojicí křídel. Jedno křídlo je na spodní straně trupu a druhé na horní straně. Křídla dronu jsou vyrobena z uhlíkových vláken a trup je vyroben z kevlarového kompozitu. 

Největší síla dronu Perdix tkví ve spolupráci v roji dronů, který tvoří 20 a více strojů. Jeden takový roj byl otestován minulý rok v říjnu americkým námořnictvem. Trojice stíhaček F/A-18 Super Hornet zkušebně vypustila ze svých kontejnerů umístěných pod křídly celkem 103 dronů Perdix.

Shoz dronů byl proveden v rychlosti Mach 0,6 a teplotě -10 °C. Dron je schopen dosáhnout maximální rychlosti 111 km/h a v aktuální verzi vydrží ve vzduchu přes 20 minut, přičemž je poháněn lithium-polymerovým akumulátorem.

Drony vypuštěné ze stíhaček F/A-18 vytvořily roj, který je schopen kolektivního rozhodování, adaptivního létání ve formacích a samoopravy. V roji není žádný vedoucí stroj a jako celek vytváří roj kolektivní organismus. Při shozu z F/A-18 se drony seřadily na předem zvoleném místě a pak společně zamířily splnit čtyři mise.

Tři z těchto misí zahrnovaly vznášení se nad cílem. Ve čtvrté misi bylo úkolem vytvořit na obloze přibližně 100 metrů široký kruh. Výhoda roje je, že jakmile vypadne jeden stroj, hned na jeho místo nastoupí náhradník.

Roj dronů může být využit k mnoha misím. Pro průzkum a špionáž nebo k lovu nepřátelských sil. Tyto minidrony mohou vytvořit velkoplošnou komunikační síť nebo být vybaveny malými náložemi, se kterými by mohly útočit na nepřátelské síly a infrastrukturu. Hlavním cílem dronů ovšem zůstává efektivní obrana vůči PVO nepřítele, kdy drony zahltí nepřátelskou protiletadlovou obranu falešnými cíli.