Jednotlivé metody, používané pro navigaci autonomních vozů bývají obvykle publikovány v některých významných časopisech. Typicky se jedná o časopisy zahrnuté do seznamu TopLevel. Firmy jako Google nebo Tesla pochopitelně tyto algoritmy využívají také a nebo je vhodně modifikují. Být „IN“ znamená neustále sledovat aktuální dění v časopisech jako je IJRR (The International Journal of Robotics Research) a všech podobných.

Testovat zveřejňované metody a rozvíjet je. Je to práce na plný úvazek, často extrémně finančně náročná. Takovéto možnosti v masivním měřítku mají jen velké zahraniční firmy. Je škoda, že v ČR není žádná větší soukromá firma, která by byla ochotná do tohoto typu vývoje investovat tak, jako je tomu v zahraničí.   

„Proč to pořád nefunguje?“. Tuto otázku si jistě pokládá mnoho lidí. Do skutečných detailů a složitosti problému je však zainteresována jen malá hrstka odborníků. Ozývají se tak hlasy typu "ani za tisíc let“ nebo naopak „již v roce 2025“.

Pravdou je, že tak jak postupuje výzkum v oblasti autonomních systémů a umělé inteligence, se také krok za krokem stávají řídicí algoritmy stále složitější a složitější . Již dnes je daleko za hranicemi možností jednotlivce sestavit nějaký rozsáhlejší autonomní řídicí systém. Výzkum se proto soustřeďuje do velkých firem, které se zabývají jen výzkumem.