Když v létě 2016 oznámila burza Bitfinex masivní únik bitcoinů, kryptoměnový svět ještě nebyl zvyklý na podobné škody. Tehdy šlo o šok. Nejen kvůli rozsahu ztráty, ale i proto, jak snadno se ukázalo, že i velké platformy mají slabá místa. Zmizelo zhruba 120 tisíc bitcoinů. V té době šlo o vysoké desítky milionů dolarů. Dnes by stejná částka znamenala sumu, která se počítá v desítkách miliard.

Vyšetřování se táhlo roky a dlouho působilo, že případ zapadne mezi další nevyřešené incidenty. Obrat přišel až v roce 2022, kdy americké úřady oznámily zadržení Ilji Lichtensteina a jeho manželky Heather Morganové. Obvinění se netýkalo samotného hacku, ale především následného praní peněz. Právě složité přesuny kryptoměn a snaha skrýt jejich původ se staly klíčem k rozkrytí celé sítě.

Zdroj: Shutterstock

Lichtenstein se po zatčení rozhodl spolupracovat. Pomohl úřadům s identifikací peněženek, vysvětloval technické postupy a přispěl k zajištění značné části odcizených prostředků. Soud mu uložil pět let vězení. V přepočtu času stráveného ve vazbě a za mřížemi si odseděl většinu trestu.

Co znamená návrat člověka, kterému už jednou svět nevěřil

Po propuštění do domácího vězení se Lichtenstein poprvé veřejně vyjádřil k tomu, co následovalo po zatčení. Popisuje dlouhé měsíce izolace, studium a zpětné přemýšlení nad vlastními rozhodnutími. Tvrdí, že ve chvíli, kdy přestal přemýšlet jako někdo, kdo se snaží systém obejít, začal mu celý svět krypta dávat jiný smysl.

Myšlenka, že bývalý hacker může přejít na druhou stranu, není v technologiích ničím výjimečným. Přesto je právě v kryptoměnovém prostředí přijetí podobného příběhu složité. Důvěra je tu křehká a paměť komunity dlouhá. Lidé si pamatují škody, ne pozdější omluvy.