Kdysi šlo o prestiž a politická gesta. Dnes se vesmír stává běžnou infrastrukturou, na níž stojí komunikace, navigace i sledování klimatu. Přístup na nízkou oběžnou dráhu se dramaticky zlevnil a zrychlil, hlavně díky znovupoužitelným raketám. Výsledkem je prostředí, kde se inovace rodí tempem typickým spíš pro technologické startupy než pro státní agentury.

Tento posun zazněl i na debatách během Světového ekonomického fóra v Davosu, kde zazněla trefná metafora vesmíru jako „osmého kontinentu“. Myšlenka je jednoduchá: nejde o jedno odvětví, ale o prostor, na kterém závisí chod celé civilizace. A čím je vytíženější, tím citlivější je na bezpečnost, pravidla a technologickou převahu.

Měsíc, Mars a tichá revoluce na orbitě

Geopolitické jádro současného soupeření leží na Měsíci. Čína otevřeně plánuje přistání astronautů u jižního pólu do roku 2030 a rozšiřuje stanici Tiangong na nízké oběžné dráze. Spojené státy odpovídají programem Artemis, jehož třetí mise má ambici vrátit člověka na lunární povrch ještě před koncem dekády. Výsledek zůstává otevřený, i proto, že Západ sází na silné partnerství a mimořádně silný komerční sektor.

Právě soukromé firmy dnes představují možná největší rozdíl oproti minulosti. Díky spolehlivým startům, které umožnila například společnost SpaceX, se z oběžné dráhy stává místo, kde se nejen sbírají data, ale také zpracovávají. Výpočetní výkon a umělá inteligence se přesouvají přímo do vesmíru. Namísto přenosu surových dat na Zemi putují dolů už hotové informace, rychlejší a méně zranitelné.