Je známo, že oxid uhličitý významně přispívá k zhoršování globálního oteplování a celého klimatu. Mnohé vlády chtějí tuto situaci řešit různými opatřeními na úrovni nové legislativy. Tento postup je však dosti pomalý. Jak jsme informovali v minulosti, blíží se časový mezník, po jehož překročení nastanou nenávratné změny v našem klimatu. To může mít za následek více bouřek, vyšší hladinu oceánu nebo i vymírání zvířat. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) se množství obratlovců snížilo díky klimatickým změnám o 60 %, a to za posledních dvacet let.

V Národní akademii USA se domnívají, že je nutné využít kombinaci moderních technologií a biotechnologií označované jako Negativní Emisní Technologie (NET). Tato technologie totiž dokáže zesílit absorpční schopnost přírodních úložišť uhlíku a dokáže „odsávat“ oxid uhličitý přímo ze vzduchu.

NET může mít obdobný vliv na atmosféru a klima jako snaha snížit emise v dopravě a zemědělství, ovšem při menším omezování velkého množství lidí. Každé snížení emisí je však důležité, i kdyby se mělo jednat jen jako o podpůrný prostředek.

Podle kritiků tohoto projektu by mohl NET odvést pozornost od daleko důležitějších systematických změn, které by z dlouhodobého hlediska mohly vést k trvalému snížení emisí CO2. Mezi tyto systematické změny by podle kritiků šlo zařadit výsadba a údržba stromů a zeleně, které pracují jako přírodní pohlcovač CO2.

Mezi další řešení patří i zařízení švýcarského startupu Climeworks AG, které zachycuje 900 tun CO2 přímo z atmosféry. Získaný oxid uhličitý se následně může využít v potravinářství nebo energetice. Zakladatelé tohoto startupu chtějí zachytit a odfiltrovat 1 % celosvětových emisí do roku 2025.

Podle údajů z BBC jsou však nejúčinnějším ekosystémem na světě pro zadržení uhlíku přepočítaných na jednotku plochy rostliny a sedimenty z bažin nebo z okolí řek a moří. Konkrétně se jedná o mangrovníky a mořské řasy. Rozšíření těchto území a ekosystémů by mělo za následek zdvojnásobení absorbovaného množství při zachování nízkých nákladů. Náklady na absorpci jedné tuny totiž vycházejí na 20 dolarů. Paradox je, že každoročně dochází k úbytku těchto území, a to v rozsahu 340 000 – 980 000 hektarů.

Technologií pro snížení emisí je tedy celá řada. Ovšem ani sebelepší technologie na bázi NET nedokáže nahradit každoroční nárůst CO2 způsobený úbytkem lesních ploch, mořských řas a podobných ekosystémů. Jako nejlogičtější krok pro zastavení zvyšování podílu CO2 v atmosféře se jeví zastavení kontraindikačních činností.