Stalo se tak minulý týden na konferenci Audio Engineering Society v New Yorku. Své odhady založil na známém Moorově „zákonu“ z roku 65, podle kterého se každé 2 roky zvýší počet tranzistorů dvojnásobně, a tedy předpovídá, jak roste výpočetní výkon různých zařízení pro zpracování informací – v tomto případě zvuku.

Největší slovo budou nakonec mít pokročilá ovládání gesty a rozhraní přímo mozek-stroj, což úplně změní způsob, jakým bude hudba zaznamenávána a přehrávána. Největším „hrdlem“ současných systémů je totiž právě akvizice a reprodukce zvuku, každý hudební nástroj musí mít vlastní mikrofon (i více), musí se řešit ruchy a přeslechy jiných nástrojů a zaznamenaný zvuk je prostě více či méně zkreslený. I kdyby nebyl, zkreslení se získá i reprodukcí, neb tam je problém stejný. Zvuk nyní sice nezní špatně nebo divně, ale ať se snažíme jak chceme, vždy zní odlišně od zvuku skutečného, nejen proto lidé stále chodí na živé orchestrální koncerty.

Ještě daleko před rokem 2050 bude dle La Groua možné na stereo sluchátkách plně simulovat 3D zvuk, o což se postarají audio softwaroví inženýři, jako například ti z jeho Millennia Music & Media Systems. Ale o podobné se snaží i AMD s TrueAudio. Kolem posluchače bude virtuální koule a ono „sférické audio“ se postará o dokonalou prostorovou realitu. A to samozřejmě nejen pro hudbu. Tahounem vývoje by měly být filmy a počítačové hry, což se s AMD TrueAudio také potvrzuje.

V roce 2050 už bude podle La Groua zvuk plně virtuální, byli bychom tedy svědky tvorby bez pomoci hudebních nástrojů. Je otázka, jak moc budou posluchačům chybět „umělci“ a jejich mistrovství s hudebními nástroji, ale už dnes neexistuje hudba, které by nepomáhala elektronika, a navíc La Grou říká: „Nevidím jediný technický důvod, proč by sluchátka neměla v budoucnu (2040+) být schopna emulovat jakýkoliv akustický prostor s naprostou přesností, a ovlivnit celé tělo" – člověk totiž poslouchá celým tělem, tlakovým nervy v pokožce, dnes z hudby ve sluchátkách rozhodně neběhá mráz po zádech.

Nakonec bychom se ale měli dočkat přímo systémů mozek-stroj a zvuk by měl znít úplně „jako bychom tam byli“. Ale to až někdy po roce 2050 a já vám nevím – já jsem zásadně proti vrtání do lidského mozku jen kvůli zlepšení audia z „téměř k nerozeznání od reality“ na „úplně k nerozeznání“. Jednou to tak ale třeba bude normální i ve spojení s obrazem a možná i dalšími smysly, protože ani současné 3D technologie, ani 4K, nic není úplně k nerozeznání od reality. Třeba budou filmy po roce 2100 kompletně virtuální a budeme skrze mozkovou stimulaci vnímat otřesy a síly, zápachy a proudy větru, budeme se moci dotýkat samotné scény…

Vraťme se zase ale na chvíli zpátky do přítomnosti. Jak dnes posloucháte hudbu vy? Od chvíle, co se z ní stala masová záležitost, už to není hudební umění, ale hudební průmysl (tedy hudba tvořená masově a pro zisk). Od té doby se nám i ohrála a oposlouchala a nevadí nám album za pár set korun pouštět i jako pozadí ke škrábání brambor, štípání dříví nebo chatování a práci u počítače. Stejně tak vnímáme často i filmy. Na hudbu se nikdy plně nesoustředíme a nějaké snahy o naprostou věrohodnost jsou tedy úplně zbytečné. Skutečně čistě poslouchat hudbu a plně se na ni zaměřit všemi smysly, to dnes dělá opravdu jen zarytý audiofil. Proto také kvalita masové hudby dramaticky klesá. Stačí nám 64kbps mp3 nebo stream z internetu, s bídou středovýškové repráčky a sluchátka a texty „písní“ složené ze šesti slov. Není tedy ten John La Grou tak trochu úplně mimo?