Zvuk je známou fyzikální veličinou a drtivá většina lidí s ním je v neustálém kontaktu. Jeho stručná definice pak popisuje zvuk jako, mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopno vyvolat sluchový vjem. U zvuku se dají měřit i jeho různé vlastnosti jak například hlasitost, barva nebo výška. A právě na hlasitost a její maximální hranici se zaměřil se svým týmem Gabriel Blaj z amerických laboratoří SLAC National Accelerator Laboratory a ze Stenford University.

Možná, že jste se již někdy ptali sami sebe, jaká je hranice zvuku. Spodní hranice není překvapující, protože je zkrátka nula. Horní hranice však zcela konstantní není, protože je stanovena situací, kdy zvuk o určité síle způsobí rozpad látkového prostředí, ve kterém se pohybuje. Proto je u šíření zvuku ve vzduchu stanovena hranice 194 decibelů a pro šíření zvuku ve vodě zhruba 270 decibelů.

Pro dosažení maximální hranice hlasitosti při šíření zvuku ve vodě využil Blaj silný rentgenový laser působící na mikroproudy tekoucí vody o průměru pouhých 14 – 30 mikrometrů. Když totiž začne silný rentgenový laser působit na proud vody, tak se začne voda kolem obratem vypařovat.

Výsledkem je tzv. rázová vlna, která se šíří proudem vody a která zároveň vytváří i své vlastní kopie, které se pak zřetězí ve sledu zón vysokého a nízkého tlaku. Odborníci tento jev nazývají „shockwave train“. Tím vlastně vznikne i opravdu hlasitý zvuk o maximální možné hlasitosti. Podle týmu vědců by výsledky tohoto pokusu mohly být užitečné pro vývoj nejrůznějších materiálů a léčiv.