Povyšme dotykové ovládání na další úroveň. Vědci představují prototyp displeje, který umí cítit
Koho nebaví současná stereotypní dotyková zařízení, může se těšit na další generaci, která bude i cítit a patřičně interagovat. Komu to přinese profit a kde všude nalezne uplatnění?
Vědci z University of California - San Diego tento týden oznámili, že se jim podařilo provést a zaznamenat interakci, resp. dotyk s "umělými bublinami", jež jsou schopny doslova vyrůst do prostoru. Navíc tak i simulovat eventuální odpor, jenž je dotyčnému kladen. Jedná se vlastně o velmi tenký film skládající se z oxidu zinečnatého.
"Jedna z nejklíčovějších výzev, co se týče vývoje dotykových systémů, je komplexnost cítění. Může zahrnovat cítění fyzického kontaktu, síly či tlaku, horka či chladu, povrchu a deformace, vlhkosti či sucha a také bolesti či svědění. Proto je v konečném důsledku obtížné plně zaznamenat a napodobit pocit dotýkání," sdělil Deli Wang, profesor elektrického a počítačového inženýrství na oné kalifornské univerzitě. Původně se takovým vjemům podle něj digitální revoluce spíše vyhýbala, neboť se to jevilo příliš složitě. Časy se však mění a my se můžeme těšit na ještě chytřejší zařízení.
Představená technologie ovšem zatím nekopíruje všechny charakteristické vlastnosti dotyku jako takového, je však schopna napodobit tlak. Podle výzkumníků by moha nalézt uplatnění v medicíně, herním průmyslu či e-commerce segmentu. Při tom mě napadlo, jak asi budou vypadat next-gen konzole za pár desítek let?! Nedivil bych se, kdyby něco takového standardně implementovány měly.
V lékařském odvětví se pak naskýtá možnost robotických a chirurgických zákroků jako potenciálního místa pro použití. V současné době doktoři ovládající robota nemají zkrátka takovou zpětnou vazbu, jakou jim poskytuje práce jejich vlastní rukou. Nepochybně existují situace, kdy je to spíše nevýhoda, zkušený chirurg zkrátka mnohdy odhalí na rozdíl od stroje různé nuance. Pokud by se dotýkal materiálu reagujícícho na odpor kůže či vnitřních orgánů, hned by to bylo zase něco jiného. Sice si dost dobře nedovedu představit, jak by to bylo zakomponováno na operačním sále, ale něco by na tom rozhodně být mohlo.
Ony "umělé bublinky" jsou průhledné, což usnadňuje jejich použití s obrazovkami. Současný prototyp - matice obsahuje osm krát osm jednotek. Přirozeně platí, čím více, tím přesnějšího výsledku dosáhneme. Jistě se s podobnými koncepty v budoucnu budeme setkávat častěji - nelze nezmínit choutky společností Tactus a IBM v tomto směru.
Tactus s jeho koncepcí mi osobně moc nesedí, přijde mi to jako řešení z tržnice, byť nic proti tržnicím - zejména farmářské trhy mají něco do sebe. :) Tactus jako by vysune tlačítka, takže uživatel má dojem stisku klasického telefonu. Upřímně, už jsem si na dotykovou verzi bez vystouplých tlačítek krásně zvykl a nějaké rádoby imitace tlačítek mi nepřijdou nikterak zlomové. Pokud jde o IBM, ve své predikci 5in5 zaměstnankyně společnosti hovoří o pokroku ve smyslu možnosti cítit různé materiály pouze užitím smartphonu. Přejedete rukou po displeji a obratem získáte pocit kupř. košíku či látky. Nu, to je lehce jiná liga než Tactus. Ten v porovnání s vizí IBM vypadá jako levná hračka. Ovšem, třeba se i zde dočkáme ještě překvapení. A v neposlední řadě uvidíme, jak se komerčně projeví kalifornští vědci. Podrobný popis včetně různých složitých měření vyšel na webu časopisu Nature zde.
Mohlo by vás zajímat:
